Co se tu dá koupit k jídlu?

Sortiment potravin ve finských obchodech se příliš neliší od těch českých - přeci jenom je to evropská země. Samozřejmě, ceny jsou poněkud vyšší, to už jsem sem několikrát psala, ale to asi skoro ve celé západní Evropě. Přesto bych v následujících několika odstavcích napsala na toto téma několik postřehů.

Když jdete do finského supermarketu, hned na začátku vás většinou uvítá oddělení ovoce a zeleniny, vesměs stejné jako u nás. Některé druhy (pravidelně například rajčata) mají ale rozděleny podle země původu - finské jsou zhruba tak 2x drahé než dovozové. Není divu, dá to asi práci vypěstovat v těchto končinách nějaké to rajče. Ale Finové pravděpodobně podporují místní zemědělce a tak si tedy kupují ty drahá finská místo levných polských nebo německých.

Další věc, která v supermarketu zaujme, je sortiment mléčných výrobků. Jogurty se většinou prodávají a kupují jako mléko v litrových krabicích, což mi přijde celkem dobré a ekologické, místo deseti kelímků si koupím jednu krabici a doma si pak odleju tolik jogurtu, kolik právě chci. Na druhou stranu - koupit si litr jogurtu s tou samou příchutí a pak to jíst celý týden, protože se bojím, že se to zkazí, není nic moc.

Myslím, že téměř národním nápojem je mléko. Finové ho pijí vždy a ke všemu. I v menze si tu většina finských studentů dává k obědu sklenici mléka. Někdo mi dokonce říkal, že jako my pijeme k vínu vodu, tak oni mléko. No co je moc, co je moc, ale proti gustu... Mléko je zdravé, takže proti tomu není co namítat. Spotřeba mléka na hlavu tu musí být opravdu velká. Když se kolem sebe rozhlédnete v supermartketu, každý má v košíku nějakou tu krabici. Jako se u nás více prodává nejvíce trvanlivé, tady má drtivnou převahu několikadenní. A ještě k tomu standardní objem krabice je 1,5 litru. Takže já si jeho nákup opravdu rozmýšlím, protože spotřebovat 1,5 litru mléka za tři dny pro mě není úplně obvyklé.

Sýry tu mají dobré, ale trochu mě štve, že je prodávají po velikých kusech. Zrovna včera jsem si koupila nějakého půl kila (asi 4 eura) a myslím, že to budu jíst minimálně dva měsíce. Po plátkových baleních prodávají jen takové ty patlavé zabalené jednotlivě ve fóliích a ty opravdu nejsou nic moc. Másla prodávají dva druhy - slané a normální, ještě jsem nezjistila, jaké je které, tak jsem si zatím žádné nekoupila. :-)

Opravdu mile jsem překvapena z finského pečiva. V obchodech se dá nalézt velké množství nejrůznějších chlebů, veček i bulek ze světlého i tmavého pečiva, celozrné, slané i sladké. Prostě pro chlebaře ráj. A finské čokolády a sladkosti taky nepatří k nejhorším. Myslím, že tu hlady neumřu. :-)

Největším oříškem je pro mě zatím koření. Názvy na všech pytlíčcích jsou totiž jen ve finštině a švédštině. Moje finština ještě není tak pokročilá, takže poznat, co je co, opravdu není jednoduché. Zatím jsou koupla papriku (Paprika), doufám, že sladkou, a bazalku (Basilika), na další jsem si netroufla. Snad se v tom časem nějak zorientuju.