Tenhle týden je takový cestovní. Všichni si totiž někam odcestovali: někdo do Laponska, někdo do Stockholmu, někdo do jižního Finska... a já cestuju zatím jen tak prstem (nebo spíš myší :-) ) po mapě. Ve Stockholmu jsem už byla, do Laponska pojedu až v květnu, ale za týden se chystám do Talinu a Helsinek. Už se těším zase na zpestřený víkend trochu historičtější architekturu než kterou mi nabízí Jyväskylä.
Ve čtvrtek na přednášce jsem potkala snad první pravou Finku, co neměla mobilní telefon značky Nokia, ale Sony Ericsson! Finové jsou v tomhle ohledu velcí patrioti a vyznavači domácích produktů a značek a telefony Nokia tu vedou na plné čáře. Občas mám pocit, že když někde vytáhnu svého SE, každý okamžitě pozná, že jsem cizinka, protože vlastnit jinou značku mobilu než Nokia je přinejmenším dosti okrajová záležitost.
Dny se tu natahují víc a víc, oficiální východ slunce byl dnes v 5:37 a západ pět minut před 22. hodinou, a to v praxi znamená, že ještě po desáté hodině večerní není úplně tma a na obzoru je vidět světlá obloha! (Netuším teda, jak to vypadá ráno, protože ještě spím, ale pro případné zájemce si můžu nařídit budíka a skouknout to ;-) ). Večer nám do sauny svítí sluníčko - prostě od ledna, kdy se rozednívalo v 10 a ve 3 už se zase začalo stmívat, téměř neuvěřitelná změna.
Pomalu začínám počítat dny do odjezdu, vyplňovat všechny předodjezdové formuláře a psát si, co všechno budu muset zařídit. A jak se tak rozhlížím po svém pokoji, jsem ráda, že přijedou na návštěvu rodiče a pomůžou mi alespoň pár věcí odvézt zpátky domů, protože i přes to, že jsem to tady s nákupy rozhodně nepřeháněla, dvacetikilový letištní limit by mi určitě nestačil.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat