Odjeeeeezd!!!!

Zabaleno, uklizeno... mám před sebou poslední finskou noc a zítra ráno hurá na helsinské letiště a z něj letadýlkem pryč... ne, že by se mi tu nelíbilo, ale myslím, že už mi to tu stačilo. ;-)

Dneska jsem si nostalgicky užila poslední procházku kolem jezera a teď už zase zpátky do normálního života. :-)

Týden s rodiči

Celý minulý týden jsem strávila s rodiči, byla to taková změna oproti minulým měsícům, kdy jsem si tu všechno víceméně řídila sama a ... najednou se sem snesla nějaká vyšší autorita. :-) V pronajatém autě jsme projeli Finsko od Jyväskyly k Rovaniemi a zase zpátky, viděli spoustu dřevěných kostelů i obyčejných domů, potkali desítky sobů, prošli se několika národními parky, podali si ruku, popovídali a vyfotili se s pravým Santa Clausem (největší životní zážitek :-) ) a ověřili si, že všechna finská města vypadají velice podobně. Celkově jsme najeli asi 2500 km, taky jsem závěrem měla pocit, že jsme snad nejvíce času trávili v autě.



Počasí vyšlo (přes tátovy každodenní pesimistické předpovědi) nadmíru dobře. Na severu byla sice trochu zima a já litovala, že jsem zimní oblečení nechala v Jyväskyle, ale zato vůbec nepršelo a občasné sněhové přeháňky se daly v pohodě přežít. V chatičce u parku Oulanka rodiče vyzkoušeli poprvé (!) v životě saunu, načež táta prohlásil, že už do toho nikdy nevleze. No, a celý týden jsme pečlivě dodržovali vysokokalorickou dietu, protože jídla jsme měli hodně a dnů bylo jen sedm. A dneska, kdy rodiče odjeli a já chtěla jít ty tuky a cukry trochu vyběhat, z oblohy padá sníh s deštěm a teplota je kolem nuly. Taky mohlo vydržet ještě jeden pár dní hezky...

Zajímavým zážitkem byla jedna noc strávená v hostelu ve společnosti pravých finských cikánů. Ženský nosily černé hábity, jejich děti se chovaly rozjíveně asi jako jiné děti a jediný mužský člen rodiny, kterého jsme potkali, prý dokonce pracuje. Špíny a nepořádku po sobě nechávali dost, ale na druhou stranu zase určitě méně než jejich vzdálení čeští příbuzní.

A teď už se jdu taky pomalu chystat k odjezdu - už pozítří totiž vsednu na letadlo směr střední Evropa a adié Finsko...



Pár dalších foteček tady, ale opravdu jen pár, protože ty moje nejsou tak dokonalé jako ty tátovy, a tak nějak nemám náladu se s nimi moc zabývat.

Poslední všední den v Jyväskyle

Ano, je to tak. Dneska jsem si tu přožila poslední všední den, protože zítra už přijedou rodiče a budu s nimi týden pryč a pak tu sice ještě budu další pondělí, ale to už budu prát, balit, chodit po odjezdových "úřadech" atd. Kolej se tu celkem vyprazdňuje, Julie už je taky dávno někde v Polsku, takže tu bydlím už pár dní sama.

Dneska jsem si tedy užila poslední univerzitní sport a pak jsem navštívila Muzeum Středního Finska. To jsem si plánovala snad od prvního týdne, co tu jsem, ale nějak jsem se k tomu nikdy nedostala, takže až dnes na poslední chvíli. Sice mi všichni tvrdili, že tam jsou jenom finský popisky, ale vůbec to není pravda, mají to tam všechno pěkně popsané i v angličtině. Je to takové malé pěkné muzeum ve třech patrech: v jednom je historie celého Středního Finska, v druhém jen Jyväskyly a ve třetím proměnlivá expozice moderního umění. Jsou tam k vidění různé fotografie, předměty a modely toho, jak se tu žilo dříve; dozvíte se, že základní obživou tu byl rybolov (kupodivu ;-) ) a že lidé tu v neděli jezdili do kostela na lyžích nebo na lodích (podle sezóny). :-) Mají tam hezké plastické modely města a pouštějí krátké historické filmíky... no prostě, myslím, že to stojí za vidění.

Před chvílí jsem chěla jít do sauny, ale už podruhé se mi stalo, že byla zavřená, tak nevím, jestli Finové s příchodem jara končí se saunováním či co. A teď už se psychicky připravuju na příjezd rodičů, které jsem pár měsíců neviděla, a taky na to, že už za 10 dní opravdu pojedu domů a čeká mě popříjezdový kulturní šok (což jsem se dozvěděla v předmětu Intercultural Communication a taky nám to nějaký chytrák poslal ještě nedávno znovu v mailu - abysme věděli, že se na to máme připravit). Já do toho ale s mezizastávkou ve Vídni skočím rovnýma nohama - hned druhý den po příjezdu jsem si totiž naplánovala beachový turnaj, který mě snad hned vrátí do české reality. ;-) Půl roku jsem neměla balón v ruce, no nechci to vidět.

Před chvílí mi tu praskla žárovka v lustru, což je otrava takhle pár dní před odjezdem. Musíme tu totiž kupovat a vyměňovat žárovky sami... a nějak už se mi nechce dneska do obchodu a navíc mi nejde sundat stínidlo. Asi to počká na zítřek na tátu. A teď se jdu podívat na nějaké venkovní grilování.

To je pro dnešek všechno, další (jedno z posledních) pokračování mého finského příběhu pravděpodobně až za týden.

Kde mě bota tlačí

Dneska ráno jsme se probudili do nevlídného zamračeného počasí a zimy – trošku šok po tom teplu. Ale nemohli jsme přece čekat, že tu bude krásně pořád, že. Rozdíl to byl ale pořádný – nejvyšší denní teploty o 15 (!) stupňů nižší než včera – včera 21, dneska 6. Celý den tak trochu poprchávalo a foukal studený vítr. Alespoň mě už zase nemusí mrzet, že tu nemám žádné letní oblečení.

Puchýře na prstech u nohou, které jsem si přivezla z Talinu se nějak ne a ne zahojit. Chozením po Turku jsem tomu asi moc nepřidala, no. Dneska jsem to blíže prozkoumala :-) a zjistila jsem, že každý prst kromě jednoho disponuje alespoň jedním puchýřem, přičemž na levém malíčku jsou hned tři (seshora, zespoda a z vnitřní strany). ;-) Paradoxně to ale míň tlačí při běhání než při chůzi, takže asi začnu všude běhat.

Tenhle týden mám takový školno - sportovní. V podstatě je to tak, že dělám do školy (české už jen naštěstí) a vždycky si mezitím odskočím na nějaký sport. A teď už jdu spát, takže dobrou.

Já v Turku

Výlet do Turku se vydařil, ale nakonec jsem tam jela sama. Veroniku totiž večer sklátila nějaká chřipka a je jasné, že s teplotou se jí po městě brouzdat nechtělo. Mně přišlo škoda nejet, když a) jsem už měla koupený lístek na vlak a b) poslední možnost se do Turku podívat, protože jindy už nebude čas. Takže snad poprvé v životě jsem jela na výlet sama!

Turku je nejstarší a v současnosti 5. největší město Finska. Leží na řece Aurojaki a zároveň je také námořním přístavem. Až do roku 1812 plnilo funkci hlavního finského města. Kdykoliv jsem se tady zeptala nějakého Fina, které město bych měla navštívit, všichni mi bez váhání doporučovali právě Turku - takže jsem na domorodce dala a vypravila se tam.

Když jedete do Turku vlakem, to, že už se blížíte, poznáte velice jednoduše: všechna hlášení ve vlaku jsou nejen ve standardní finštině a angličtině, ale přibude i švédštině: v Turku totiž žije početná skupina švédsky mluvících obyvatel. Od té doby se švédštiny nezbavíte - všechny názvy ulic i jiné cedule jsou dvojjazyčné, lidé kolem vás mluví dvěma různými jazyky a i samotný název města Turku má svůj švédský ekvivalent - Åbo.

I když je Turku považováno za nejhistoričtější město Finska, příliš historicky to tu na první pohled nevypadá. Město totiž v minulosti několikrát vyhořelo, takže jádro města (a nejen to) se povětšinou skládá z moderních výškových budov. Pokud ale trochu zapátráte, zjistíte, že historie je schovaná a musíte ji hledat.

K turisticky nejatraktivnějším historickým památkám patří určitě hrad, který kdysi býval hlavním provinciálním centrem a sídlem šlechty. Ten se prezentuje ve dvou částech - středověké a renesanční. Musím říct, že i když se mi hrad celkově líbil, zejména jeho renesanční části na mě působily dost rekonstruovaně. A co mě zklamalo, tak to, že v něm nemají skoro žádné popisky; a když už ano, tak jen ve finštině a švédštině. ;-)

Druhým hlavním historickým bodem je katedrála. Ta je moc pěkná, v postranních kaplích jsou pochovaní nějací významní církevní i světští hodnostáři. Dovnitř jsem se bohužel dostala jen na pár minut mezi dvěma svatbama... jo jo, všichni se tam vdávali a ženili a na turisty nezbylo místo.

Mezi hradem a katedrálou jsem se prošla podél řeky po nábřeží, krásná procházka, zvláště když se vydaří počasí tak jako mně včera - celý den mi bylo skoro horko v krátkém rukávu a litovala jsem, že jsem neměla s sebou sluneční brýle. V Turku prý pak ještě mají pěkné muzeum uměleckých řemesel, kam jsem chtěla jít, ale nakonec nešla, a taky galerii s moderním uměním - nic pro mě, uměleckého neználka. Já si radši dala zmrzlinu, sedla si na lavičku a pozorovala město. :-)

Závěr? Turku je příjemné město, jsem ráda, že jsem ho viděla, a myslím, že jeden den bohatě stačil na na prohlídku všeho, co je ve městě zajímavé. Akorát ta cesta vlakem by mohla trvat méně než 3,5 hodiny...



Pár dalších fotek z Turku tady.

Hurá

Den odjezdu ze severní Evropy směrem na jih se už opravdu blíží! Pozná se to na tom, že skoro všechno se dá spočítat: Do odjezdu zbývá už jen 18 dní. Do sauny tu půjdu už jen maximálně třikrát. Nakoupit do Lidlu jednou. Zbývá mi poslední týden sportovních aktivit. Popáté a naposledy jsem zaplatila nájem za můj zdejší příbytek. (Skoro se mi po něm bude stejskat.) Počítám už také porce jídla v ledničce a zjišťuji, že ho mám asi víc než stačím spotřebovat.

Čím dál tím více pokojů na kolejích se vyprazdňuje, na pračku se nemusí stát fronta a do studentského mailing listu chodí denně inzeráty s nabídkou použitých věcí. Do pokoje se mi přistěhovala Julie, která odjíždí už příští středu a nechtělo se jí platit nájem za celý měsíc (což se jí nedivím). Takže jsme se dohodly, že to tu spolu v jednom pokoji těch pár nocí přežijeme. Zatím v tom vidím dva problémy: jediný klíč od pokoje a pak jediný kabel k Internetu. :-)

A na závěr dnešnímu dni pětkrát hurá, protože:

1. Poslední esej do finské školy napsána a poslána.
2. Fotky z Talinu a Helsinek zpracovány. Ten největší výběr z výběrů tady v galerii.
   
3. Počasí stále sluníčkové a teplé (odpoledne až 22°C !!!) a nevypadá to, že by tomu mělo být v následujících dnech jinak.
   
4. Lístky na vlak do Turku, podle Finů nejhezčího a nejhistoričtějšího finského města, koupeny, mapa sehnána, cestovní nálada sbalena.
   
5. Po sauně je vždycky blaze.
   

Že by léto?

Po oslavách Vappu jsem si k večeru byla zaběhat kolem jezera a koukala jsem, že nepiknikují jen oslavující studenti, ale i běžní Finové vytáhli deky a plastikové talíře a vydali se k jezeru, kde si to na trávě všechno pěkně rozložili, pojídali, popíjeli, pozorovali ptáky na jezeru a tak oslavovali příchod prvního máje. Na jezeru se plavily první loďky... prostě idyla. Trochu mě to naladilo a už plánuju nějaký piknik po návratu domů. :-) Nejvíc mě ale dostalo pár lidí, kteří si svoje ležení rozložilo na malé písčité plážičce a dokonce se koupali v tom jezeru, které bylo ještě před pár dny pokryté vrstvou ledu! Já bych váhala i po sauně a oni takhle!

Mnoho lidí dneska vytáhlo svoje nejletnější oblečení - tílko, kraťasy a žabky (co kdyby už letos takhle teplo nebylo, že) a ukázalo svoje krásná bílá těla. :-D No já vím, nemám moc co povídat... Vzpomínám na kamarády z beache, kteří jsou právě teď na soustředění v Itálii, přijedou z jihu všichni opálení a namakaní a já ze severu jako jejich pravý opak. Snad se se mnou ještě budou bavit. ;-)

A jak tak koukám na předpověď, naštěstí to nevypadá, že by se počasí mělo nějak výrazně zhoršit. To je dobře už jen z toho důvodu, že v sobotu jedu na jednodenní výlet do Turku a chození po městě v zimě nebo dešti není úplně to pravé ořechové.
A teď už jdu konečně dopsat poslední finskou seminárku...

Vappu

Vappu je finský studentský svátek, který se slaví každý rok 1. května. Forma je asi taková, že se všichni převléknou do různých kostýmů, jdou do parku, udělají si piknik a prostě si užívají. Tady v Jyväskyle byl blížící se svátek znát už pár dní dopředu, na hlavní třídě Kauppakatu vyrostly stánky s cukrovím, balónky a jiným pouťovým zbožím, děti školou povinné tu včera běhaly s pomalovanými obličeji nebo v jednoduchých kostýmech.

Já jsem včerejší začínající oslavy nějak pominula, protože jsem se chvályhodně rozhodla pracovat na seminárce, ale dneska jsem to byla skouknout v parku Hajru. Stovky studentů si přeneslo piknikové vybavení, spousta jídla, pití, k tomu hrála pravá finská pop music ;-) a všichni si užívali, že jim zase po několika letech vyšlo na Vappu pěkné počasí. Opravdu - odpolední teploty dosahovaly až 21°C (!), což se tu začátkem května jen tak běžně nevidí (to je vyšší teplota než průměrná červencová!). Já jsem to zabalila už po pár hodinách, ale tipuji, že odpolední slavnost se natáhne dlouho do noci a alkohol, který se zatím konzumoval umírněně, poteče plným proudem.

Bohužel jsem si zapomněla vzít s sebou foťák, ale pro zájemce Veroniky fotky z Vappu tady.