Týden s rodiči

Celý minulý týden jsem strávila s rodiči, byla to taková změna oproti minulým měsícům, kdy jsem si tu všechno víceméně řídila sama a ... najednou se sem snesla nějaká vyšší autorita. :-) V pronajatém autě jsme projeli Finsko od Jyväskyly k Rovaniemi a zase zpátky, viděli spoustu dřevěných kostelů i obyčejných domů, potkali desítky sobů, prošli se několika národními parky, podali si ruku, popovídali a vyfotili se s pravým Santa Clausem (největší životní zážitek :-) ) a ověřili si, že všechna finská města vypadají velice podobně. Celkově jsme najeli asi 2500 km, taky jsem závěrem měla pocit, že jsme snad nejvíce času trávili v autě.



Počasí vyšlo (přes tátovy každodenní pesimistické předpovědi) nadmíru dobře. Na severu byla sice trochu zima a já litovala, že jsem zimní oblečení nechala v Jyväskyle, ale zato vůbec nepršelo a občasné sněhové přeháňky se daly v pohodě přežít. V chatičce u parku Oulanka rodiče vyzkoušeli poprvé (!) v životě saunu, načež táta prohlásil, že už do toho nikdy nevleze. No, a celý týden jsme pečlivě dodržovali vysokokalorickou dietu, protože jídla jsme měli hodně a dnů bylo jen sedm. A dneska, kdy rodiče odjeli a já chtěla jít ty tuky a cukry trochu vyběhat, z oblohy padá sníh s deštěm a teplota je kolem nuly. Taky mohlo vydržet ještě jeden pár dní hezky...

Zajímavým zážitkem byla jedna noc strávená v hostelu ve společnosti pravých finských cikánů. Ženský nosily černé hábity, jejich děti se chovaly rozjíveně asi jako jiné děti a jediný mužský člen rodiny, kterého jsme potkali, prý dokonce pracuje. Špíny a nepořádku po sobě nechávali dost, ale na druhou stranu zase určitě méně než jejich vzdálení čeští příbuzní.

A teď už se jdu taky pomalu chystat k odjezdu - už pozítří totiž vsednu na letadlo směr střední Evropa a adié Finsko...



Pár dalších foteček tady, ale opravdu jen pár, protože ty moje nejsou tak dokonalé jako ty tátovy, a tak nějak nemám náladu se s nimi moc zabývat.