Výlet do Talinu a Helsinek

Na dlouho plánovaný výlet do Talinu jsme odjely nakonec jen ve dvou s Veronikou, ostatní buď už nemají moc peněz nebo se jim náš termín nehodil časově. V sobotu brzo ráno jsme vyrazily vlakem z Jyväskyly do Helsinek, odkud nám už za hodinu odplouval trajekt do Talinu. A ve dvě odpoledně jsme už byli v estonském hlavním městě!

Z talinského přístavu to do historického centra trvá pěšky jen 15 minut, takže za chvíli už jsme byly obklopeny historií. Nebudu to dlouho natahovat, město se nám opravdu moc líbilo, řekla bych, že i víc než Riga. Celé centrum je opravdu historické, žádné moderní budovy, ale jen staré domy a úzké klikaté uličky s kočičími hlavami. A jak bylo řečeno v "Tallinn City Museum", každá budova tu má vlastní historii. Kolem dokola se vinou hradby se strážními věžemi, prostě krása. A na rozdíl třeba právě od Rigy, město působí upraveně i když popojedete kousek dál od centra. Kolem hlavního náměstí je spousta restaurací a kavárniček, ale také obchodů se suvenýry.

V Talinu jsme strávily den a půl, což nám přišlo jako nezbytné časové minimum. Za tuhle dobu jsme obešly všechno, co jsme chtěly vidět, navštívily dvě muzea a čas zbyl i na nějakou kavárnu. Bydlely jsme přímo v centru, takže všechno bylo při ruce, počasí vyšlo nádherně... není si na co stěžovat.


V pondělí ráno jsme se zase už trajektem přesunuly zpět do Finska do Helsinek a jeden den navíc strávily tady. Byla to už skoro ostuda, že jsem tak dlouho ve Finsku a hlavní město jsem ještě zblízka neviděla. Oproti Talinu jsou Helsinki samozřejmě daleko méně historické, ale přesto centrální Senátní náměstí s katedrálou, univerzitou, bývalým parlamentem a národní knihovnou je opravdu pěkné. Z náměstí jsme to vzaly přes tržiště na nábřeží a pak okružní tramvají na sever města, odkud jsme se vracely pěšky a cestou viděly třeba stadión z Olympiády v roce 1952, Sibeliův památník, moderní Skalní chrám zastřešený kupolí ze skla nebo Národní muzeum. Trochu mě mrzí, že při jednodenní návštěvě nezbyl čas na výlet na souostroví pevnosti Suomelinna nebo na návštěvu nějakého muzeum, ale večer už jsem byla ráda, že jsem se nalodila na autobus do Jyväskyly, a vůbec jsem nezáviděla Veronice, která zůstávala na koncert Josého Gonzálesa. Do postele jsem se dostala úplně mrtvá asi hodinu a půl po půlnoci.

Jaro v Jyväskyle (snad už definitivně)

Už si plánuju asi třetí den, že sem napíšu, jak je venku krásně, ale nějak jsem se ke tomu nemohla dostat, takže až dneska. Je to prostě tak, nejvyšší denní teploty se drží nad 10 stupni (plusovými :-D ) a k tomu svítí sluníčko! No prostě pravé jaro!! Už jsem definitně uklidila do skříně zimní bundu, čepici, rukavice a šálu a doufám, že je už letos nepoužiju. V jezerech už je zase voda místo ledu a tráva se už i místy zelená. Finy už to počasí taky probudilo ze zimního spánku, nyní je možné je často vidět, jak posedávají venku na sluníčku a k tomu lížou zmrzlinu. :-)

To krásné počasí mě nalákalo a tento týdne jsem si už byla dvakrát zaběhat. Našla jsem si tu takovou trasu podél jezera, která mi trvá celkově asi 40 min. Je to pěkná cesta, v podstatě celá po rovině (Hvězda to zrovna není, no ;-) ), jedinou nevýhodou je, že tak z 1/3 je po asfaltu. Ale co se dá dělat, lépe se to moc vymyslet nedá.

Včera jsme psali závěrečný test z Technologically Mediated Communication. Otázky sice byly jen 4, z toho navíc jedna dobrovolná, ale pokud mám polemizovat s nějakou teorií, měla bych asi vědět, jak ta teorie zní, že. ;-) Něco jsem tam napsala, ale netuším, jak to ten člověk bude hodnotit, snad to nebudu muset opakovat. Jinak už mi zbývá jen napsat jedna seminárka na PR Processes a mám hotovo! Teda jen se školou tady, ještě si užiju dost s tou českou.

A zítra ráno odjíždím na již avizovaný výlet do Talinu a Helsinek! Snad počasí vydrží a pokud se s námi nepotopí trajekt, tak snad v úterý bych sem mohla napsat zprávu, jak že se mi to tam líbílo.
A teď už zase hurá do studia.

Pár obrázků z jarní Jyväskyly tady. Abyste mi věřili, že si nevymýšlím. :-)

Za jeden měsíc a jeden den

Tenhle týden je takový cestovní. Všichni si totiž někam odcestovali: někdo do Laponska, někdo do Stockholmu, někdo do jižního Finska... a já cestuju zatím jen tak prstem (nebo spíš myší :-) ) po mapě. Ve Stockholmu jsem už byla, do Laponska pojedu až v květnu, ale za týden se chystám do Talinu a Helsinek. Už se těším zase na zpestřený víkend trochu historičtější architekturu než kterou mi nabízí Jyväskylä.

Ve čtvrtek na přednášce jsem potkala snad první pravou Finku, co neměla mobilní telefon značky Nokia, ale Sony Ericsson! Finové jsou v tomhle ohledu velcí patrioti a vyznavači domácích produktů a značek a telefony Nokia tu vedou na plné čáře. Občas mám pocit, že když někde vytáhnu svého SE, každý okamžitě pozná, že jsem cizinka, protože vlastnit jinou značku mobilu než Nokia je přinejmenším dosti okrajová záležitost.

Dny se tu natahují víc a víc, oficiální východ slunce byl dnes v 5:37 a západ pět minut před 22. hodinou, a to v praxi znamená, že ještě po desáté hodině večerní není úplně tma a na obzoru je vidět světlá obloha! (Netuším teda, jak to vypadá ráno, protože ještě spím, ale pro případné zájemce si můžu nařídit budíka a skouknout to ;-) ). Večer nám do sauny svítí sluníčko - prostě od ledna, kdy se rozednívalo v 10 a ve 3 už se zase začalo stmívat, téměř neuvěřitelná změna.

Pomalu začínám počítat dny do odjezdu, vyplňovat všechny předodjezdové formuláře a psát si, co všechno budu muset zařídit. A jak se tak rozhlížím po svém pokoji, jsem ráda, že přijedou na návštěvu rodiče a pomůžou mi alespoň pár věcí odvézt zpátky domů, protože i přes to, že jsem to tady s nákupy rozhodně nepřeháněla, dvacetikilový letištní limit by mi určitě nestačil.

(Nejen) vodní sporty

Jak už jsem avizovala v minulém příspěvku, v pondělí jsem navštívila hodinu aqua aerobiku. Zajímavý zážitek. Myslela jsem si totiž, že aqua aerobic se cvičí ve vodě, která je vám tak po pás až po prsa - prostě tam, kde stačíte. Instruktorka nás ale hned na začátku vyvedla z omylu, pro hodinu jsme totiž měli rezervovánu nejhlubší část bazénu. Kolem pasu jsme si připnuli takové pěnové nadnášecí pásy, které tu používají pro plavání důchodci, a hurá do vody. Připadala jsem si jako pětileté dítě s kruhem. :-) A pak už jsme po vzoru cvičitelky na břehu různě "pochodovali", zvedali ruce a nohy atd. Vystřídali i různé další pomůcky jako destičky a takové dlouhé válcovité "nudle" (nebo jak to nazvat), se kterými jsme jakoby posilovali. Ne, že by kolem bylo v brzkou odpolední hodinu tolik lidí, ale stejně po nás všichni pokukovali a z nějakého důvodu se usmívali. Asi jsme vypadali vtipně. :-)

Včera jsem absolvovala hodinu plavání se zaměřením na prsa. Jak byste očekávali, tak jsme cvičili, jak správně pracovat nohama, rukama a jak dýchat pod vodou. Paní instruktorka mi řekla, že mám "very good technique" (no vzhledem k těm Finkám vedle mě, které nebyly skoro schopné namočit si obličej, asi jo) a ptala se mě, jestli jsem někdy plavala... chacha...neviděla totiž mého kraula, kterého si už vůbec nepamatuju a neumím. :-( Hodina zaměřená na volný způsob je příští týden, takže se tam plánuju jít ztrapnit a zkusím se rozpomenout na hodiny plavání někdy před deseti lety.

Včera večer jsme měli poslední hodinu indoor cyclingu a místo standardních 45 minut jsme jeli 75. Bylo to celkem dlouhý, pot se ze mě lil a snad jsem konečně tomuhle stylu přišla na chuť. I když spinning po česku je prostě lepší.

No a dneska je po dlouhé době zase sluníčko a teplota prý vystoupá až k 7 stupňům! Že bych teda konečně využila svojí běžeckou obuv? ;-)

Další víkend za mnou

Půlka dubna, v Jyväskyle sněží a můj výhled z okna vypadá zase takhle:

V prosinci bych z toho měla radost, ale teď už mě to finské počasí moc nebaví. Ještě větší radost z toho asi mají silničáři, kteří během minulého týdne uklidili z chodníků a silnic všechen štěrk. Včera tu bylo -2, padal sníh s deštěm a mě rozčilovali všichni lidi z Prahy, kteří mi psali, jak mají nádherně sluníčko, skoro 20°C, jezdí si na kole nebo jen tak chodí venku v krátkém rukávu. Já chci taky pěkný počasí!!!

V sobotu jsem v sauně potkala dvě Finky - mámu s dcerou, té starší bylo něco k šedesátce a té druhé kolem třiceti. Přinesly si tam každá dvě plechovky s pivem a brzo byly až nefinsky v náladě. Tu mladší po chvíli přestalo bavit povídat si jen s matkou a tak přešla na angličtinu a začala mi vykládat o saunách ve Finsku, o její cestě do Ruska a spoustu dalších věcí. Pak navíc zjistila, že jsem z Čech, takže vyfikla "ahoj" a "ukončete prosím nástup a výstup, dveře se zavírají". :-) Starší Finka anglicky moc neuměla (a já zase finsky), takže jsme se na sebe tak usmívaly. No a pak jsme si daly studenou sprchu a šly domů.

Na moje včerejší narozeniny jsem neměla náladu pořádat nějakou větší párty, takže jsem řekla jen pár lidem na večerní posezení (s původním záměrem s filmem, na který nakonec nedošlo). Začalo trochu tragicky, když mi vůbec nevykynulo těsto na pullu, ale nakonec se všechno celkem vydařilo. Dostala jsem skoro samé sladkosti (asi jako na trénování pevné vůle nebo jak to holky myslely :-) ) a od Veroniky tuhle krásnou koupelnovou žabičku, ze kterou je mi zatím líto se mýt:


A teď už jdu do školy -mám dnes poslední hodinu angličtiny, pak oběd s Katariinou a na odpoledne jsem si zapsala hodinu aqua-aerobiku - to jsem na to zvědavá. Hezký den všem!

Média ve Finsku

Média mají ve Finsku dlouhou tradici a mezi obyvateli se těší velké oblibě. Nevím, jestli jste to věděli, ale Finové jsou největší konzumenti novin v Evropské unii a třetí největší na světě (po Japonsku a Norsku) - oficiálně se udává, že noviny čte každý den 87% (!) Finů starších 12 let. Na druhou stranu jsou ale slyšet stížnosti od starších lidí, že mladí už tolik nečtou, a podle mého malého soukromého výzkumu mezi Finy se opravdu zdá, že noviny každý den už nejsou úplnou samozřejmostí.

První noviny ve Finsku začaly vycházet v roce 1771, ty byly ale psané švédsky, první ve finštině vyšly o pár let později - v roce 1775. Převládajícím novinářských jazykem se ale finština stala až ve 20. letech 19. století. V dnešní době vychází ve Finsku 200 titulů novin (z toho 53 deníků), 320 populárních a 2100 odborných časopisů. Zároveň jsou zde velice oblíbené "noviny zadarmo" - vychází jich cca 145 titulů. Na 5,2 mil. obyvatel to nejsou zrovna úplně malá čísla! Navíc většina novin má i své internetové zpravodajské stránky, kde lze často nalézt i elektronickou (PDF) verzi novin přesně v podobě, v jaké si je můžete koupit u stánku.

Co se televizního vysílání týká, ve Finsku lze naladit 4 celostátní kanály: 2 státní (TV1 a TV2) a 2 soukromé (MTV3 a Channel Four Finland). Protože druhým oficiálním jazykem Finska je švédština a v zejména v pobřežních oblastech žije početná menšina švédsky mluvících obyvatel, část programu je ve švédštině a Finská vysílací společnost dále i zprostředkovává vysílání televizních programů ze Švédska. Průměrný Fin tráví u televizní obrazovky 2 hod 53 min.

Rozhlas začal ve Finsku vysílat v roce 1926, nyní lze naladit 5 celoplošných stanic (z toho 4 státních a 1 soukromou) a množství regionálních. Radia vysílají ve Finštině, Švédštině a v Sámi (= jazyk obyvatel Laponska), průměrná poslechovost je 194 minut denně. Finská rádia vysílají samozřejmě i online, můžete si je naladit například tady odsud. :-)

A pokud byste taky chtěli vědět, co se děje ve Finsku (nebo ve světě z finského pohledu) nového, tak doporučuju anglické noviny Helsinki Times, mezinárodní verzi největších finských novin Helsingin Sanomat nebo portál Finland news.

Pár postřehů a zážitků

Prší a prší. Už druhý den. Chodit v dešti není nic příjemného - kalhoty mám mokré a špinavé, voda z deštníku mi teče na batoh... Ale jinak se to dá přežít s vidinou, že snad zase někdy bude pěkně. Finové usoudili, že sněžit už asi letos nebude a dali se do uklízení štěrku, kterého tu tedy leží všude požehnaně. Mají na to ale takové pokrokové traktůrky, se kterým se jede a ono to ten štěrk samo sbírá, takže myslím, že během pár dní by mohlo být celé město uklizené.

V neděli, kdy bylo jen zataženo, ale ještě nepršelo, jsem si dala sraz s Hannou (jedna kamarádka Finka) a vydaly jsme na procházku po městě. Teda ona tomu říkala procházka, ale v podstatě to vypadalo jako trénink rychlochůze - domorodci tu prostě asi neumí za žádných okolností chodit pomalu. Hanna mi vyprávěla o Finech, o jejich povaze a o tom, co si sami o sobě myslí. Celkem zajímavé povídání, možná tu o tom napíšu někdy později příspěvek.

Nevím, jestli jste to zaregistrovali, už je to zpráva týden stará, ale ministr zahraničí Finska byl donucen odstoupit z funkce na základě toho, že posílal nemravné SMS zprávy jedné erotické tanečnici. Ostatní politici toho sice litují, protože pracovně to byl velmi schopný člověk, ale jinak jeho odvolání považují za správný krok. Já jen kroutím hlavou a čekám, kdy se v ČR začnou politici chovat alespoň z poloviny tak eticky jako tady.

Na předmětu PR Processes and History vyučující vymyslela, že si každý zvolíme, jaký typ zkoušky absolvujeme - a vybrat si můžeme úplně cokoliv: ústní zkoušku, písemnou zkoušku, napsat práci na nějaké téma, udělat nějaký výzkum... no prostě cokoliv nás napadne. Zajímavé, že? :-) Ještě přesně nevím, co si zvolím, ale ústní zkouška to rozhodně nebude ;-)

Dneska na frisbee se mě jedna Finka ptala, odkud že jako jsem a když jsem řekla, že z České republiky, tak na to odpověděla něco ve smyslu: "Hmm... tuším, že to je někde v Evropě, ale nevím přesně kde." Takže jsem ji vysvětlila, že ležíme zhruba ve středu Evropy, na jih od Polska a vedle Německa. A ona na to, jestli se prej u nás mluví německy... No prostě zjevně vzdělaná Finka, takovéhle znalosti bych čekala spíš od někoho z amerického kontinentu než od Evropana.

A před chvílí jsme s Veronikou konečně daly dohromady náš výlet do Tallinu: už je tedy jisté, že to bude poslední víkend v dubnu a v pondělí ještě zůstaneme na den v Helsinkách. Takže už se těším a teď už zase šup na učení.

Včera, dnes a zítra

Tak se mi vrátila zpátky z prázdnin spolubydlící, už tu opět nejsem sama a ve dvou je to přece jen je to o trochu veselejší. Podle toho, co vyprávěla, jsem měla o dost povedenější Velikonoce než ona v Polsku, ale prostě vždycky se to nevyvede... Vrcholem byla její zpáteční cesta sem - přiletěla totiž ve 2 v noci do Tampere, ale v tuhle noční hodinu tam odsud už nejel do Jyväskyly žádný autobus, takže celý zbytek noci strávila bloumáním po nočním městě a nádraží.

Včera jsem absolvovala dvě přednášky, obě docela zajímavé - jedna o aplikacích a formách Webu 2.0 a druhá o historii PR a propagandy. Vyučující tady se mi všichni zdají nějak více zapálení pro věc a opravdu mají snahu učit ten svůj předmět nějak zábavněji a tak, aby něco naučili - což se o zdaleka nedá říct o všech českých.

Dneska jsem zašla na vedenou hodinu badmintonu, ale i když jsem to tak trochu čekala, tak jsem z ní odcházela trochu zklamaná. Vypadalo to totiž, že skoro všichni drží badmintonovou raketu v ruce poprvé, a tak jsme se učili základní údery. Ale hodně mě to navnadilo a už se těším zase na badminton v Praze!

Počasí máme stále krásné a na místní poměry i teplé (kolem 6 nad nulou), snad to vydrží! Pokud ano, tak bych zítra udělala první jarní výběh, když už tu mám ty běžecké boty - udělám si tím asi osobní rekord, protože to bude asi nejnižší teplota, za které jsem kdy běhala.

Teď jsou asi všichni Češi kolem na další česko-slovenské párty, ale mně se nějak nechtělo - za 1. jsem tam už bylo minule, což mi tak nějak stačilo; za 2. je to na druhé straně města, takže se mi nechtělo táhnout v 8 večer tam a po půlnoci zpátky a za 3. jsem si povídala po Skypu s Jarmilem, což bylo asi lepší než nějaká párty. :-)
A teď už jdu do postele ještě něco číst (odborného, jak jinak ;-) ) a pak dobrou...

Za teplem do Finska! :-)

Největší událost dneška: venkovní teplota tady v Jyväskyle = 11,5 °C, venkovní teplota v Praze = 8°C!! Nevím, jak se to stalo, ale máme tu tepleji! Doufám, že to takhle bude pokračovat i nadále. ;-) To teplo je tu vidět, všichni tu vytáhli jarní bundy a boty a všichni mluví o krásném počasí -asi to tu není zas tak obvyklý jev. Na sníh budeme za chvíli asi jen vzpomínat, protože taje neuvěřitelnou rychlostí. Na chodnících a při okrajích silnic leží tuny štěrku, které sem silničáři postupně během zimy vysypali. Taky den už je docela dlouhý - sluníčko dnes vycházelo v 6:32 a zapadat bude ve 20:08, takže už žádné polární noci. Prostě jaro - hurááá!
A takhle tu vypadal západ slunce včera (pohled z mého okna). Kdyby to bylo bez těch paneláků, tak skoro romantika. :-)


Jinak tu teď mám dva kurzy a jednu angličtinu a ve volném čase chodím sportovat a taky se snažím dělat něco do české školy a na diplomku. Sem tam nějaká party a sauna... a tak to tu plyne den za dnem. A mimochodem - dnes už tu slavíme tříměsíční výročí pobytu zde na severu!
Ale teď jdu někam ven, protože je tam opravdu krááásně!