Na dlouho plánovaný výlet do Talinu jsme odjely nakonec jen ve dvou s Veronikou, ostatní buď už nemají moc peněz nebo se jim náš termín nehodil časově. V sobotu brzo ráno jsme vyrazily vlakem z Jyväskyly do Helsinek, odkud nám už za hodinu odplouval trajekt do Talinu. A ve dvě odpoledně jsme už byli v estonském hlavním městě!
Z talinského přístavu to do historického centra trvá pěšky jen 15 minut, takže za chvíli už jsme byly obklopeny historií. Nebudu to dlouho natahovat, město se nám opravdu moc líbilo, řekla bych, že i víc než Riga. Celé centrum je opravdu historické, žádné moderní budovy, ale jen staré domy a úzké klikaté uličky s kočičími hlavami. A jak bylo řečeno v "Tallinn City Museum", každá budova tu má vlastní historii. Kolem dokola se vinou hradby se strážními věžemi, prostě krása. A na rozdíl třeba právě od Rigy, město působí upraveně i když popojedete kousek dál od centra. Kolem hlavního náměstí je spousta restaurací a kavárniček, ale také obchodů se suvenýry.
V Talinu jsme strávily den a půl, což nám přišlo jako nezbytné časové minimum. Za tuhle dobu jsme obešly všechno, co jsme chtěly vidět, navštívily dvě muzea a čas zbyl i na nějakou kavárnu. Bydlely jsme přímo v centru, takže všechno bylo při ruce, počasí vyšlo nádherně... není si na co stěžovat.
V pondělí ráno jsme se zase už trajektem přesunuly zpět do Finska do Helsinek a jeden den navíc strávily tady. Byla to už skoro ostuda, že jsem tak dlouho ve Finsku a hlavní město jsem ještě zblízka neviděla. Oproti Talinu jsou Helsinki samozřejmě daleko méně historické, ale přesto centrální Senátní náměstí s katedrálou, univerzitou, bývalým parlamentem a národní knihovnou je opravdu pěkné. Z náměstí jsme to vzaly přes tržiště na nábřeží a pak okružní tramvají na sever města, odkud jsme se vracely pěšky a cestou viděly třeba stadión z Olympiády v roce 1952, Sibeliův památník, moderní Skalní chrám zastřešený kupolí ze skla nebo Národní muzeum. Trochu mě mrzí, že při jednodenní návštěvě nezbyl čas na výlet na souostroví pevnosti Suomelinna nebo na návštěvu nějakého muzeum, ale večer už jsem byla ráda, že jsem se nalodila na autobus do Jyväskyly, a vůbec jsem nezáviděla Veronice, která zůstávala na koncert Josého Gonzálesa. Do postele jsem se dostala úplně mrtvá asi hodinu a půl po půlnoci.
Žádné komentáře:
Okomentovat