Zatímco jsme si užívali Petrohrad, tady v Jyväskyle začalo jarní tání. Když jsem dneska ráno jsem vyrazila na angličtinu, asi už po padesáti metrech jsem boty durch mokré a když jsem po další půl hodině chůze konečně dorazila do třídy, čvachtalo mi to v nich jako kdybych si do každé nalila hrnek vody. Konečně jsem pochopila praktický smysl barevných holínek, které jsou tu momentálně největší módou. Ulice a chodníky jsou prostě plné vody a rozbředlého sněhu, všude hluboké a široké kaluže, které se dají obejít pouze jinými kalužemi. Takže v tomhle jsem tu dneska chodila celý den a cestou domů jsem si už ani nevybírala kudy půjdu – kaluže nekaluže, mým botám už to bylo stejně jedno.
Po několika marných pokusech jsem vzdala snahu se v menze nepřejíst. Prostě jídla mi tam chutnají, dala jsem se na finský zvyk pití mléka, navíc je volně k dispozici salátový bar a spousta mňam chleba (různé druhy a občas ještě teplý!). Takže tam jím sice zdravě, ale určitě víc než do polosyta. Naštěstí si tohle gurmánství dopřávám jen tak dvakrát do týdne, zbylé dny se stravuju doma o něco skromněji.
Dneska večer tu zase vypadává Internet, respektive je tak hrozně pomalý, že skypovat se nedá vůbec a i jen prohlížení stránek je problém. No co, alespoň mám dobrý důvod proč zrovna dneska nepracovat na školních povinnostech. Jdu si číst a relaxovat po náročném víkendu. :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat