Sněhová vycházka ve sluníčkovém počasí

Nevím, jak u vás, ale tady v Jyväskyle se po velikonočních svátcích všechno už zase pěkně vrátilo do starých kolejí. Ti, co byli přijeli na návštěvu, odjeli a ti, co odcestovali, jsou už většinou zase zpátky. Škola navázala na předprázdninový rytmus a obchody i jiná veřejná místa už mají zase standardní otevírací dobu.

Jediné, co nám tu (zatím) zůstalo, je velikonoční počasí: modrá obloha a sluníčko! Teploty se ale stále drží kolem nuly, tedy je tu skoro stejně zima jako v lednu a v únoru! Finský meteorologický ústav totiž hlásí, že tento rok jsme prožili nejteplejší zimu, která kdy byla ve Finsku zaznamenána. Tady v tabulce můžete vidět průměrné teploty v Jyväskyle v jednotlivých měsících. Pokud by to tak mělo být ve skutečnosti (duben = průměr 1,4°C!!), tak přestávám doufat, že bych tu vůbec využila jarní sako a boty, které jsem si sem nechala dovézt.


Dneska se počasí extrémně vyvedlo, sluníčko svítilo už od rána a teploměr ukazoval dokonce pár stupňů nad bodem mrazu. Prostě krásné počasí, takže jsem nevydržela sedět u učení a s Veronikou jsme se odpoledne vypravily na procházku. Předem jsme netušily, kam půjdeme, ale nakonec se z toho vyklubalo sněhové dobrodružství. Zamířily jsme totiž do lesů kolem sportovního střediska Laajavuori, a protože jsme nechtěly chodit po urolbovaných běžkařských tratích, odbočily jsme na jednu postranní lesní cestu. Šly jsme březovým hájkem, přes pláň, kolem bažin a opět lesem až jsme po úzké cestičce došly až k jezeru Myllyjärvi. A protože tam cestička končila a vracet se nám nechtělo, rozhodly jsme se jezero s tlustou sněhovou vrstvou přebrodit. Místy jsme tedy zapadaly do sněhu i výše než po kolena, ale až na mokré kalhoty jsme přežily, jen jsme litovaly, že nemáme sněžnice. A když už jsme si to chození ve sněhu tak pěkně natrénovaly, cestou zpátky jsme si to střihly přes jednu paseku, kde byl sníh snad ještě hlubší. Pěkný mokrý výlet, sněhu jsme si dneska užily dosyta. :-)