Zážitky a postřehy z Petrohradu

Petrohrad je druhé největší a nejvýznamnější město Ruska. Založeno bylo v roce 1703 Petrem Velikým, dnes se rozkládá na ploše zhruba 1400 km čtverečních a bydlí v něm zhruba 4,7 mil. obyvatel. Petrohrad (bývalý Leningrad) je město s barvitou historií, mnoha významnými ruskými památkami a pulzujícím životem. Protéká jím řeka Něva.

Cesta z Jyväskyly do Petrohradu nám trvala 11 hodin. Největším zpestřením byly kontroly na hranicích – jedna finská a čtyři ruské. To jsem teda nepochopila, proč tolik, ale prý je to normální. Asi protože Rusko. Skoro bych řekla, že nejvíc času z cesty jsme strávili právě na hranicích a pak průjezdem Petrohradem přes všechny ty předměstí do centra. Ubytovaní jsme byli v celkem luxusním hotelu Azimut. Já bydlela s Korejkou Kyungmin (které všichni říkají Mína) v 9. patře, snídaně byla v 18. – kam se hrabou všechny vyhlídkové věže. Mimochodem snídaně jsme si opravdu užívali, tolik palačinek se zakysanou smetanou jsem snad nikdy nesnědla. :-) Hned první večer jsme vyrazili na „typickou ruskou“ večeři s neomezeným přísunem vodky a s živou folklórní hudbou. Jídlo bylo spíše menzovního charakteru (bramborový salát jako předkrm, pak mastný boršč a hnědá omáčka s bramborama), tak jsme to jedli, napájeli se před každým chodem vodkou a nějaký tři lidi nám k tomu zpívali Kaťušu a jiné ruské hity. :-)

V následujících dnech jsme prošli a viděli ty nejdůležitější paláce, kostely, sochy, Ermitáž, Auroru - nebudu to tu asi všechno detailně popisovat, informace o nich si můžete najít v nějakém průvodci nebo na Internetu. Z nabídky aktivit jsem vynechala vyjížďku limuzínou po večerním Petrohradu a také návštěvu baletu v divadle Mikhailovskeho. Na druhou stranu bych ráda navštívila nějaké další muzeum nebo třeba cirkus, ale na to už nebyl čas.

O Petrohradu jsem zjistili několik základních faktů:
1. Voda z kohoutku se opravdu pít nedá (možná, že dá, ale jen jednou). Báli jsme se v ní skoro i sprchovat. Je to taková žlutá věc se zajímavým zápachem. :-)
2. Přecházet silnice je skoro o život, pro ruského řidiče neznamená, že když máte zelenou a jste v půlce přechodu, signál pro zastavení. Myslím, že právě skoro na opak. Řidičák se tu prý dá koupit za 30 eur.
3. České prodavačky se tváří oproti ruským opravdu mile. I v obchodě přímo u hotelu, kde musejí být na cizince zvyklé, jsme dostali téměř vynadáno, že neumíme rusky.
4. Matryoshka stále žije! A stále patří mezi nejprodávanější suvenýry.
5. Petrohrad je krásné město jen z pohledu památek. Postranní uličky jsou plné špíny a odpadků. Smog je cítit na každém kroku.
6. Dopravní zácpy jsou každodenní skutečností, i o víkendu. Navíc nejen na silnicích, ale i na chodnících.

Takže asi chápete, že jsem se ráda zase vrátila zpátky do malé klidné Jyväskyly, kde se nemusíte bát o své věci (ne-li život), kde každý umí anglicky, a nikdo se na vás netváří, že ho s nějakým dotazem obtěžujete. Výlet pěkný, ale žít bych tam teda nechtěla.