Zpátky v realitě

Tak dneska jsem se definitivně vrátila z nálady prázdninové zpět do nálady finské, tzn. osamocené a neveselé se silným pocitem povinností do školy. Jarmil mi odletěl dneska brzo ráno, takže jsem tu zase sama. Navíc moje spolubydlící je ještě také pryč a vrátí se až příští čtvrtek, tak je tu teď takové prázdno a ticho. Zjistila jsem, že jsem do rána vůbec s nikým nepromluvila - i přesto, že jsem byla venku a na tělocviku. Zvláštní pocit. Už začínám chápat ty důchodce, kteří si povídají pro sebe a kteří se slézají v čekárnách doktorů, obchodech a MHD jen proto, aby byli mezi lidma.

Když jsem si před chvílí prohlížela diář, zjistila jsem, že mi tu zbývá už jen 6+1 týden pobytu (= 6 školních a 1 cestovní s rodiči)!!! To je opravdu málo času, snad abych si začala užívat poslední chvíle. :-) Nudit se tu určitě nebudu, čeká mě hodně českého i finského učení a pak bych taky ráda ještě stihla výlet do Helsinek a Tallinu a možná ještě i někam jinam. Ale jinak musím přiznat, že už se zase začínám těšit domů, protože doma je prostě doma.

Na závěr se musím podělit o radostnou novinu: k mým plyšovým kamarádům přibyl další - malý maňáskový Šimonek. Dostala jsem ho od Jerryho, abych tu přežila posledních ty poslední týdny a také aby mi hlídal dáreček, který si mám rozbalit až na narozeniny. Copak v něm asi bude? :-)