Školní a sportovní čtvrtek

Dneska celé dopoledne až do dvou hodin jsem vytvářela nějakou práci na kurz Intercultural Communication. Ten funguje jako web kurz, tzn. že na webu jsou materiály (zejména texty, ale také třeba videa), které musíme sami prostudovat, a pak z toho píšeme nějaké krátké seminárky. Vychází to asi jedna práce na týden a celkem jich je pět.

A protože jsem toho psaní měla už odpoledne dost, vyrazila jsem si trochu zasportovat. Jako první jsem zkusila Body circuit. To je něco jako obyčejný circuit, jenze vic posilovací, hlavně s činkama. Po hodině jsem měla ruce úplně ... jako z posilovny prostě. :-) I když pro chlapy by to byl asi čajíček, mně to naprosto stačilo, bylo to úplně akorát. Chodila bych asi pravidelně nebýt toho, že jindy mám ve čtvrtek hodinu, která dneska odpadla.

Po tomhle jsem si dala basketbal - a konečně jsem tu asi našla svůj sport!! Byl první, při kterém jsem si opravdu zaběhala a zpotila se. Příští středu se chci jít podívat na herní hodinu pro ženy, jaká je úroveň tam. Snad to nebudou samé ligové hráčky. A na zítřek mám domluvený druhý squash, snad bude o trochu úspěšnější než ten úterní.

Za chvíli začíná další pravidelná party Stammtisch, kterou tentokrát pořádají jižní národy. Je organizovaný jako karneval, takže máme přijít v masce a já samozřejmě žádnou nemám, protože jsem v obchodech na nic vhodného nenarazila. Navíc jsem dost unavená a ta party před 11 asi pořádně nezačne. Uvidíme. Tak hezký večer!

Co si odtud asi odnesu?

Měsíční bilance...

1. Dojem, že ve Finsku není taková zima, jak se obecně tvrdí. Teploty nižší než -10°C tu byly jen pár dní a podle předpovědi to zatím nevypadá, že by se měly někdy vrátit. Finové sice říkají, ať si počkáme do konce února, ale moc tomu nevěřím. Alespoň nezmrznu a nebudu litovat, že jsem si nekoupila superteplou zimní bundu, jak jsem měla v plánu.

2. Zvyk pít mléko skoro ke všemu. Teda denně ho ještě nepiju, ale každopádně ho tu spotřebuju rozhodně o dost víc než doma.

3. Pocit, že dojít se dá všude pěšky. Stane se tu ze mě asi velký chodec, který když nemá denně svých 10 kilometrů, tak se cítí nesvůj. Nevím, jestli tohle bude aplikovatelné v Praze, ale můžu to zkusit. :-D

4. Do sauny minimálně dvakrát týdně! Jaríí, dáme si ji do domečku, viď. ;-)

5. Zjištění, že kolo je super městský dopravní prostředek. Sednu a jedu. A všude jsem rychle a pohodlně. Jenže v Praze nejsou cyklostezky, zato hodně aut a zkaženej vzduch. Asi bych se měla odstěhovat někam na Šumavu. Jarmil už se těší, jak pojedeme v létě na cyklodovolenou. :-)

6. Zkušenost, že žít se dá i s minimálním počtem základních věcí. Až přijedu domu, udělám generální úklid. To bude najednou místa!

7. Přesvědčení, že bez Internetu se dneska už žít prostě nedá. Alespoň v tady ne. Zato bez televize to tu zvládám úplně v pohodě. :-)

8. Základní znalost finštiny, ze které ale asi pár měsíců po příjezdu nezbyde vůbec nic.

9. A snad i plyšovýho losa se svetrem Finland. To přece nemůžu udělat tomu doma se svetrem Norway, abych mu nekoupila kamaráda!!!

Squash, knihovna a skoky

Dnes ráno jsem poprvé vyzkoušela univerzitní squashový kurt. Na anabázi s půjčení rakety, kdy jsme půl hodiny čekali na jednoho chlápka, který nám pak oznámil, že mám špatnou nálepku a raketu mi nepůjčí, se mi ani nechce vzpomínat. Místo squashové rakety nám půjčil nějakou zastaralou připomínající spíše ricochetovou. Ale alespoň jsme se pobavili a nakonec si i nějak zahráli, beru to jako první squashovou vlašťovku. Po squashi jsem se byla zaregistrova v městské knihovně. Půjčujou tam zdarma CD i DVD, a výběr je celkem slušný. Takže myslím, že bych si mohla trochu doplnit filmové a zejména hudební vzdělání. :-)

Odpoledne jsem si odbyla jednu přednásku a večer jsme se šli podívat na Mistrovství Finska ve skocích na lyžích. Konalo se na jyväskylském skokanském můstku, ke kterému se od našeho bydlení jde necelou půlhodinu. Takže pohoda. Nejdřív jsem byla překvapená, že se někdo může odhodlat z toho prudkého nájezdu sjet a skočit, později už mi to ale přišlo monotónní, jeden skokan za druhým, žádného jsem pořádně neznala a Ahonen, na kterého jsme se těšili, to asi vzdal předem, protože by neměl konkurenci. Takže jsme tam nevydrželi ani do konce a po hodině jsme to otočili zpět směrem domů. Ale alespoň jsem si zopakovala finské číslovky, bude se to hodit, zítra totiž píšeme na finštině test.

Jyväskylský fenomén jménem cyklistika aneb moje "nové" kolo

Kolo patří tady v Jyväskyle k základním dopravním protředkům. V ulicích potkáte skoro tolik cyklistů jako chodců. Jedna Finka říkala, že je to přímo jyväskylská specialita - v žádném jiném finském městě není cyklodoprava tak masově rozšířená. Příčin bude několik, na prvním místě je to určitě velké množství studentů, dále pak vzdálenosti, které jsou na autobus krátké a na chůzi zdlouhavé, a také rovinatý terén, ve kterém stěží najdete kopec. Každopádně je to rychlý, levný, zdravý a ekologický způsob dopravy.

I já od začátku zvažovala, jestli kolo ano či ne. Kola, která si tu kupojí mezinárodní studenti, nepatří zrovna k těm nejnovějším a technicky nejbezepčnějšícm modelům. Každé slouží, dokud alespoň trochu jezdí a trochu brzdí. Když se něco porouchá tak, že už by jízda opravdu nebyla možná, musí se to za ne zrovna levný peníz nechat opravit. Pár lidí tu na cyklobyznysu (opravy, prodej, dlouhodobé i krátkodobé půjčování kol) vydělává slušné peníze. A takhle dopadají kola, která nikdo nechce, protože se už na nich opravdu jezdit nedá.

Rozhodování mi trochu usnadnila Julie, která si kolo sice koupila, ale nakonec se rozhodla, že na něm jezdit nebude. Navíc mi v pátek napsala Šárka, ať "už si konečně koupím to kolo". Tak jsem ji teda poslechla. :-) A mám ho!!! Koupila jsem si od Julie to její za 50 Euro - to je tady taková normální, spíše nižší cena za bazarový typ. A tohle je ten zázrak, růžovo - černé horské kolo dámského typu:


Dneska ráno jsem s ním měla cyklopremiéru, když jsem se dovezla na angličtinu a zase zpátky. Venku bylo -10°C a na zemi sníh a led. Finové totiž chodníky ani silnice vůbec nesolí, jen je tu a tam posypou štěrkem. Jako cyklostezky slouží téměř všechny chodníky. Na nich se sice musíte stále vyhýbat chodcům (a oni vám), na druhou stranu to ale snižuje riziko srážky s autem. Celou cestu jsem jela pomalu a bezpečně, byla to totiž moje první jízda ve sněhu a v mínusových teplotách v životě!

Hodnocení mého nového stroje není nijak pozitivní - musím říci, že je spíše na technické níži než výši: že je místy rezavé a pneumatiky jsou zpuchřelé, to bych mu i prominula, ale - řidítka má trochu nakřivo, přední brzda nefunguje vůbec, zadní by taky mohla být o něco citlivější a sedlo je proklatě nízko a bez klíče se nedá přenastavit. :-( Přehazovačku jsem testovala minimálně, a. nebylo moc potřeba b. jsem se bála, abych tomu neublížila. :-) Celkově to kolo hodnotím jako starou šunku, která už má něco za sebou, ale která mi, doufám, těch pár měsíců bude sloužit. Snad ji nebudu muset dávat nikam do opravy. A myslím, že na konci pobytu nebudu vůbec litovat, že se jí zase zbavím. Je horší než moje staré, několik let vyřazené kolo. Zatím! :-) Michal tu prý má totiž cyklistické nářadí a slíbil mi, že se na to spolu večer podíváme. Minimálně bych ráda zvedla to sedlo a dala do roviny řidítka. Tajně doufám, že půjdou nějak utáhnout i ty brzdy. Tak mi držte palce! :-)

Právě uplynulý víkend

Na víkend jsem měla naplánováno zejména spousty věcí do školy, ale nakonec jsem se učení věnovala až v neděli. Sobota začala tím, že jsme s Julií opět podnikly výlet do Lidlu. Tentokrát jsme se ale rozhodly, že se cestou zpátky nepotáhnem s těžkým nákupem pěšky, ale pojedeme autobusem. Naštěstí jezdí jeden přímo od Lidlu přes centrum k nám, takže jsme nemusely přestupovat.

K obědu jsem si dělala bramborovou polévku. Bylo to poprvé, co jsem s naším jediným kuchyňským nožem krájela něco tvrdšího než chleba nebo rajče. Přesvědčila jsem se, že nůž s vlkovaným ostřím je totálně na nic, protože na mrkev, celer, petržel ani brambory prostě nestačí. Vždycky tu věc nakrojí, a pak si to mám podle něj asi rozpůlit ručně. Ještěže mám kudličku... Uvažuju, že v týdnu půjdu někam koupit nějaký užitečnější, přeci jenom by se v následujících 4 měsících mohl ještě hodit.

Na odpoledne jsme byly pozvané na Timovo barbecue (Tim je jeden Australan, který mluví hrozně rychle a australsky, takže mu rozumím v průměru každé páté slovo.), které se jako každé správné barbecue konalo venku. Seděly jsme ve na lavičkách kolem grilu, všude kolem sníh a zima. :-) Ale klobásy chutnaly skvěle! Asi tak stokrát líp než průměrná klobása v Čechách. Čím to asi bude?

A večer pořádala Julie narozeninovou party. Mé spolubydlící bylo totiž v neděli 19! Nakoupila spoustu balónků, které jsme hodinu nafukovaly a věšely. Celý byt (s výjimkou mého pokoje) byl plný téhle barevné gumy. Celkem přišlo asi 12 lidí, kteří se jen tak tak směstnali do toho malého pokojícku. Byl to celkem příjemný večer, hráli jsme nějaké společenské hry a nikdo se ani moc neopil. (Julie totiž cíleně nekoupila žádny alkohol, takže každý měl jen to, co si přinesl ;-) ). Hluku ale bylo celkem dost, chudáci sousedi.

A v neděli už jsem opravdu musela zasednou k učení, napseat jednu malou seminárku, číst nějaké texty a trochu se mrknout na finštinu. Večer jsme to s holkama završily v sauně.

Mini lekce finštiny

Zejména pro Péťu, která si ji přála ;-)

Zdravíme

mezi kamarády
Moi! nebo Terve! nebo Hei! = Ahoj
podle paní lektorky máme zdravit sami sebe ráno a večer i kdykoliv jindy, abychom nevyšli ze cviku
Huomenta! = Dobré ráno
Hyvää yotä! = Dobrou noc
Päivää! = Dobrý den

Představuji se

Hei! Mä oon Katka. Mina olen Tsekistä. Mina olen Tsekkiläinen. = Ahoj. Jmenuju se Katka. Jsem z ČR. Jsem Češka.
Mä puhun englantia ja ihan vähän suomea. = Mluvím anglicky a taky trochu finsky.

Rozhovory

Když se s někým potkáte:
Moi, mitä kuuluu! = Ahoj, jak se máš?
A on na to:
Hyvää, kiitos. = Dobře, děkuji. Enta sulle? = A ty?
A takhle odpoví Čech nebo Fin, nikdy ne Američan:
Ei mitään erikoista. = Nic zvláštního.

Když vám někdo přibouchne ruku do dveří, tak řekne:
Anteeksi! = Promiň!
A vy na to:
Ei se mitään. = Nic se nestalo. (i když ji máte třeba fialovou)

Když chcete od někoho telefoní číslo:
Hei! Mikä sun puhelinnumero on? = Ahoj! Jaké je tvé telefoní číslo?

Čísla

0 nolla 1 yksi 2 kaksi 3 kolme 4 neljä 5 viisi 6 kuusi 7 seitsemän 8 kahdeksan 9 yhdeksän 10 kymmenen
Počítat si taky máme všechno finsky :-)

V restauraci

Yksi kahvi kiitos! = Jedno kafe, prosím.
Kolme olutta! = Tři piva!
Nic víc neumím, takže zbytek říkám anglicky.

A na závěr trochu gramatiky - sloveso BÝT

minä olen = já jsem-------me olemme = my jsme
sina olen = ty jseš---------te olette = vy jste
hän on = on je-------------he ovat = oni jsou

Povídání o jazyku finském

Finština je oficiálním jazykem pětimiliónového Finska a mimo to s ní hovoří další millión lidí v okrajových částech Švédska a Ruska a Estonska. Patří do ugrofinské jazykové rodiny, mezi její blízké příbuzné patří například estonština a vzdálenějští pak maďarštině. Naučit se dobře finsky není vzhledem k velkému množství pravidel úplně jednoduché, ale s trochou píle jde asi všechno. :-) V tomto příspěvku bych ráda popsala vlastní zkušenosti s tímto jazykem.

Nejříve to pozitivní. Nejlepší věc na finštině je asi to, že se vše vyslovuje tak, jak se to píše. Když je nad samohláskou přehláska, tak se vysloví jako přehláska, když jsou ve slově dvě stejné samohlásky, tak se výslovnost protáhne, a když dvě stejné souhlásky, tak se tam prostě udělá taková malá pauza, resp. vysloví se obě souhlásky. Teda, tohle pravidlo se nezdá super všem, protože na minulé hodině finštiny jsem seděla vedle jednoho Kanaďana, kterému ta výslovnost moc nejde a foneticky si tam podle angličtiny přepisuje, že E se vyslovuje jako jeho A, I jako jeho A a E jako I. :-D

Další dobrou věcí je, že finština nemá vůbec členy. Žádné der die das apod. Prostě před podstatnými jmény nic není. Z toho lehce vyplývá, což už je ale trochu ujetý, že nemá ani rody. Takže říkáte "hän" a může to být ona nebo on. Dále mají naprosto pravidelné číslovky, ne jako například ve francouzštině. A tenhle jazyk prý nemá budoucí čas, vyjadřuje se normálně přítomností. Ale tak daleko jsem se ještě nedostala, to vím jen z doslechu. :-)

A teď ta negativa. Nejsem ještě tak pokročilá, abych tu mohla rozebírat gramatiku, o té jen vím, že je děsně složitá. :-D Každopádně, co se mi vůbec nelíbí, tak to je slovní zásoba. Finsko musí být asi za každou cenu originální, a tak i slova, která jsou ve všech ostatních jazycích stejné, tak tady tady to nečekejte. Telefon se řekne "puhelin", student "opiskelija", centrum "keskus", univerzita "yliopisto" a volejbal "lentopallo". Je to takové zvláštní, že když sem přijedete, kolem sebe vidíte totálně odlišné nápisy a za žádnou cenu si nedomyslíte, co to znamená. Další nepříjemnou věcí jsou složeniny. Finové skládají dohromady nejen jednotlivá slova s přívlastky (např. plavecký bazén - uimahalli), ale také předložky se slovy (například "z USA" se řekne "Usasta", přičemž to -sta je z). S tím je pak problém, když hledám něco ve slovníku, nevím, že je to složené slovo (resp. jakým způsobem ho rozložit), a pak samozřejmě nic nenajdu.

To by z teorie mohlo být asi všechno.
A na závěr pár praktických odkazů, které jsme dostali od naší paní lektorky - abychom do finského jazyka a kultury rychleji pronikli:

1.
Finský hit RAKAS od zpěváka Tanapi Kansa. Zní nám to tady s Julií několikrát denně. Text ZDE.
Klíčové slovo: "rakas" znamená "darling". Klasická písnička o lásce.

2.
anglicko - finská hip hopová písnička - primárně pro finské děti, které se učí anglicky. A my se máme naopak učit podle ní finsky. Text ZDE.
klíčové slovo: "on" - znamená "je".

3.
Famous dance instructor. Můžeme se prý přihlásit na jeho hodiny. Prý klasické finské. A tady ukázka jeho hodiny :-D
oikea = right
vasen = left
jalka = leg
Kaikki tanssimaan! = Everybody to dance!

Procházka po kampusu

Dneska jsem se vypravila na další hodinu kruhového tréninku a poté jsem měla cestu přes celý kampus až do centra města, kde jsem si byla v bance konečně vyzvednout platební kartu. A protože počasí nevypadalo nijak špatně, chytře mě před odchodem z domova napadlo vzít si s sebou foťák. Ideální fotografické počasí tedy nebylo, ale alespoň nepršelo ani nesněžilo. Konečně mám tedy nafocený univerzitní kampus a taky něco málo z centra města!!!

Všechny budovy hlavního kampusu jsou v jednotném stylu, typické jsou vnější červené cihly. Všechny je projektoval známý finský architekt Alvar Aalto, který z Jyväskyly pochází a má tu i své muzeum - plánuju, že se do něj vypravím. Vzhledem k tomu, že architektura není zrovna můj obor, nemůžu ty stavby právě kvalifikovaně hodnotit, ale řeknu vám, co mě na nich zaujalo jak prostého návštěvníka: Schodiště všech není uprostřed uprostřed jak jsem zvyklá, ale na kraji. Když totiž vejdete do normální patrové budovy, je to tak, že po jejím obvodu jsou pokoje a někde uprostřed schody mezi patry. Ale tady vejdete do budovy a hned vlevo nebo vpravo můžete jít nahoru, a nebo rovně do přízemí. Zajímavé, že? :-)

K univerzitě patří kromě tohoto hlavního kampusu ještě i jiné budovy - například Agora (kterou už mám vyfocenou z dřívejška), Mattilanniemi kampus a také hlavní budova Departmentu of Communication - Tourula. Ty se ale nacházejí v jiných částech Jyväskyly než kudy jsem dneska procházela, takže - až zase příště. :-)

A co ostatní sporty?

V tomto týdnu jsem se konečně zbavila předsudků proti sportům, které neznám, koupila jsem si za 20 Euro sport-sticker a začala využívat univerzitní nabídku. Ta je trochu odlišná od nás: dá se tu chodit na různá bojová umění, početné zastoupení má aerobik a jiné fitness aktivity, zatímco míčové sporty jsou dostupné spíše jen v rámci volných hracích hodin. Kurzy tu jsou rozdělené do 3 skupin - 1. ty, na které můžete chodit úplně zadarmo (převážně právě ty volné hrací hodiny), 2. sporty, na které je potřeba sport-sticker - ukazuje se v každé hodině (jde o většinu vedených sportů) a pak 3. přímo placené sportovní kurzy. V těch je většinou méně lidí a jejich cílem je většinou naučit základní techniku. V následujících odstavcích je souhrn aktivit, které jsem prováděla tento týden.

Circuit. To je celkem jednoduchá věc - česky řečeno kruhový trénink. Takový, kterých jsem absolvovala na soustředěních a na trénincích dost a dost. Podle počtu účastníků se po obvodu tělocvičny udělají stanoviště a na každém stanovišti se cvičí jiný cvik - kliky, sedy-lehy, něco s činkama, výskoky, běhání atd. Každý cvičí na jednom místě a po určitém čase (v řádu minut) se místa mění, až všichni vystřídají všechno. Nás bylo na hodině asi 100, stanovišt bylo něco přes 20, takže na každém cvičím místě nás bylo víc. Celkem jsme zvládli 3 kola všeho a tedy... docela jsem se u toho i zpotila. Nejhorší byla kombinace boxování s činkami a následně klikování. To už mi upadaly ruce. Celá hodina byla ve vedená finštině, instruktorce jsem rozumněla jenom odpočítávání 5-4-3-2-1 a pak hyvää (dobře) :-). I tak se ale hodina dala v pohodě zvládnout. Celkově mě ta hodina hodně bavila a určitě bych chtěla chodit pravidelně. Na rozdíl od posilovny je to takové víc v pohybu.

Neck/Back. S Veronikou jsme se přihlásily na cvičení proti bolestem zad a šíje. To se koná jednou týdně ve středu a vede to docela příjemná lektorka. Nejvtipnější byl začátek, kdy čtvrt hodiny něco na úvod finsky povídala (předpokládám, že o tom kurzu a o správném držení těla) a pak udělala prezenci a zjistila, že my dvě neumíme finsky. :-) Od té doby se nám už ale snažila všechno překládat. Prováděli jsme různé cviky, budeme používat i činky, fitbally apod., vypadá to jako zajímavý a užitečný kurz. A místo poslední hodiny je pravé - NORDIC WALKING. Konečně se naučím správnému chození s hůlkama. Po hodině jsme každý museli vyplnit dotazník, jak jsme na tom se zády, napsat kde a kdy a jak často nás bolí a zakroužkovat to na obrázku. Asi tomu uzpůsobí další hodiny.

Shorinji Kempo. S holkama jsme navštívili jednu hodinu tohohle japonského bojového umění. Nutno teda podotknout, že nás tam bylo začátečníků víc,a tak s námi nacvičovali základní techniky. Nebudu to prodlužovat, tohle prostě není můj sport. Nejdřív jsme do sebe ve dvojicích jakoby boxovali a bránili se a pak se zkoušeli zneškodňovat různými způsoby lámání ruky. Nejhorší bylo, když nám to některý z intstruktorů předváděl přímo, málem nám zlámal zápěstí. Myslím, že mi to jako ukázka sportu stačilo. :-)

To je zatím vše, přihlásila jsem se ale na Indoor Cycling, to bude, doufám, něco jako spinning. Už se na to těším. Kurz squashe mi bohužel kvůli finštině uteče, ale co se dá dělat. :-( Ale když si půjčím raketu a budu mít soupeře, dá se tu jít po objednání na jeden kurt zadarmo. To je celkem fajn. A chtěla bych chodit alespoň jednou týdně plavat, snad nebudu líná a dodržím to. Takže tolik prozatím z mých sportovních zážitků zde.

Volejbal :-)

Volejbalu musím věnovat samostatnou kapitolu. Takže - za prvé, beachvolejbal tady překvapivě nevedou. :-) A za druhé, hrací hodiny klasického volejbalu jsou diskriminačně rozděleny na dvě úrovně - jedna je "advanced" a druhá "beginners + women". :-) V úterý jsem se tedy zašla podívat na tu mně příslušnou skupinu. Už tam jsem šla s jistými pochybami, protože jsem měla jakési echa od jiných studentů, a v podstatě to vypadalo tak, jak jsem si to představovala. Téhle hodiny se účastnilo 21 lidí (což je prý celkem standardní počet), z toho šest kluků a zbytek holek. Většinou to byli Finové a pak pár mezinárodních studentů. Rozdělili jsme se tedy na 3 týmy po sedmi tak, aby v každém byli dva kluci. A hráli jsme na střídačku - vždy jeden tým seděl a v každém týmu jeden člověk před podáním střídal.

Příjemně mě překvapily některé z holek, které vypadaly, že už to někdy hrály, resp. že na tyhle hodiny chodí pravidelně. Nevyhýbaly se balónu a snažily se ho uhrát. Ale jinak taková průměrná, spíš horší AVLková úroveň. Hrálo se s nějakou tvrdou Mikasou, ale dalo se na to zvyknout. Horší to bylo se sítí - ta byla samozřejmě pánská. Systém "prostřední nahrává" a "střední zadní vepředu" jsem nehrála už hooodně dlouho, ale alespoň jsem zavzpomínala na dávné doby. Komunikace se spoluhráči nebyla nijak obtížná, protože na hřišti spolu nikdo moc nekomunikuje. Finové jsou vůbec málomluvní. Občas se ozvalo Minä, což znamená Já, a nebo ještě (když se někomu něco vyloženě povedlo) Hyvää, což znamená Dobře. Jinak se v podstatě celá hra obešla beze slov. To by se teda v Čechách stát nemohlo.

Moje pocity v průběhu hry vypadaly asi tak, že nejdřív jsem měla radost, že mám opět v rukou něco kulatého, ale po pár setech ze mě nadšení postupně opadávalo a myslím, že kdybych hrála ještě o set víc, už by mě to vážně nebavilo. Ještě k tomu mi začala být z té nečinnosti zima. Ale zpětně hodnotím pozitivně fakt, že je fajn, že si můžu jít někam sáhnout na balón, takže se asi ještě někdy vypravím.

Vzpomínka na pondělí

V pondělí jsem byla ráno plavat a od 10 pak na angličtině. Kombinace ranní vstávání+ plavání + sauna způsobilo to, že na hodině jsem se spíš soustředila na to, jak neusnout, než na nějaké doplňování slovíček do textu. Hodinu jsem ale nějak přežila a už se těšila, jak půjdu domů a v následujících 4 hodinách se dám trochu dohromady. Jenže - v půli cesty jsem zjistila, že u sebe nemám kartu od hlavních dveří. Prostě jsem si vzala jen klíče od pokoje. To se mi tu stalo poprvé v životě. Takže co teď? Julia, která jediná mi mohla pomoct a otevřít mi dveře, byla někde v tahu a já jsem teda nadávala na dvojité finské zámky a šla zase zpátky směrem hlavní kampus, protože nebyla šance, že bych se dostala domů.

V jedné menze jsem se tedy naobědvala a zbytek volna jsem strávila v knihovně. Nejdřív jsem si říkala, že je to vlastně super, že mám alespoň čas číst texty na středeční hodinu, bohužel ale ospalost z angličtiny odmítala odejít, a tak jsem četla tím stylem, že si z toho vůbec nic nepamatuju. Výborně využitý čas. :-) Před hodinou finštiny mě probralo kafe – že mě to nenapadlo dát si ho dřív. A po finštině přišla nejzajímavější část dne! – seznamovací večer v rámci Buddy programme. B. P. je tu takový speciální program pořádaný místní studentskou unií a spočívá v tom, že každý, kdo se ho chce účastnit, vyplní dotazník ohledně svých zájmů, preferencí atd. Podle těch dotazníků jsou pak všichni rozděleni do skupin po 5-8 lidech a pak už udržují sami kontakt mezi sebou a je na nich, co spolu budou (nebo nebudou) dělat.

Ve skupině se mnou je dalších 6 lidí – 3 Finky, 1 Němec a 1 Němka a Holanďanka. Zatím jsme se dohodly na společném pečení tradičního finského moučníku Pully, ale uvidíme. Nejvyšší přidanou hodnotu má tahle skupina ale tátu, protože jedna z těch Finek (jmenuje se Katariina :-) ) pochází z Rovaniemi, tedy hl. města Laponska a zároveň domova Santa Clause. A slíbila mi, že mi doporučí místa, která by se tam dala navštívit, takže: Tati, už se mě nemusíš pokaždý, když spolu mluvíme, ptát, jestli už jsem něco zjistila o Laponsku, prostě si s tou holkou jednou dám sraz a na všechno se jí zeptám a pak ti povím.

Po Buddy seznamovacím večeru spousta lidí ještě pokračovala na tradiční pondělní party, ale na tu už jsem vážně neměla sílu a šla jsem se vyspat na další den.

Změny za pár dní...

Tak jste asi zjistili, že jsem sem pár dní nic nenapsala. Není to proto, že by nebylo co, ale prostě nějak nebyl čas. Ano - moje prázdné a nudné dny se změnily v plné, místy až přeplněné. Od pondělka jsem se moc nezastavila. Můj rytmus tady se začíná blížit tomu pražskému. :-) Nejvíce času mi bere škola – zatím chodím poctivě na všechny přednášky a dost času zabírá také domácí příprava: čtení textů, psaní průběžných úkolů a finština. Vážně začínám přemýšlet o tom, že nějaký kurz vzdám, protože zatím to nevypadá, že by byla reálná šance nějak kontinuálně pracovat k tomu všemu ještě na diplomce. Diplomka je tu moje priorita, protože A) už vidím, jak se mi bude chtít psát diplomka v létě, když bude venku hezky B) mají tady v knihovně spoustu knížek, které bych doma jen obtížně sháněla.

Další novou věcí je, že jsem začala využívat místní sportovní aktivity. Přestalo mě bavit chodit jen do školy a zpátky ( a občas na nějakou party). Ale o sportu napíšu víc v nějakém samostatném příspěvku.

Co se dalšího změnilo od neděle, tak to je počasí. Od pondělka se teploty opět pohybují v minusových hodnotách (včera večer bylo dokonce -10) a už neprší, ale opět sněží. Myslela jsem, že bych dnes mohla konečně udělat pár obrázků z města… ale ouha – počasí je dnes mizerné, hustě sněží a do toho fouká studený vítr, takže jsem ráda, když přejdu vzdálenost od jedné školní budovy ke druhé.

Za pár minut mě čeká hodina, která tu důvěrně říkáme „Krize“, protože se jmenuje „Image, Reputation and Cisis“ a je to ten předmět, na který tu studujeme Lidl. Tak já pádím………

Jak se tu vlastně mám

Když to vezmu kolem a kolem, mám se tu vlastně celkem dobře. Bydlení, škola, lidi kolem mě i všechno ostatní je celkem v pohodě, s jídlem, počasím a s jinými odlišnostmi se taky srovnám.
Jediný, co mi tady chybí, tak to je jakési domácí prostředí, ze kterého tady nemám skoro nic. Chybí mi tu Jarmil i ostatní rodina a kamarádi, koníčky, možnost naplánovat si na víkend turnaj, jet na hory a prostě všechno, na co jsem zvyklá z domova.

Dále tu postrádám i dost hmotných věcí, třeba do kuchyně a koupelny, ale i sportovních nebo něco z oblečení. Je to paradoxní, doma to leží a tady si to musím za drahé peníze kupovat. Další nezvyklou věcí je tok peněz. Nechodím tu do práce a peníze jenom utrácím. Ty postupně mizí z účtu a zpátky nějak nikdy žádné nepříjdou. To je teda zvláštní. :-)) Snad jedinou stejnou věcí je tu Internet a počítač obecně. Bez toho nevím, jak bych to tu přežila. Vyplňuje mi dlouhé chvíle, zabaví a zejména pak zprostředkovává komunikaci.

Ty dva odstavce vypadají spíše negativně, ale v podstatě to tu celkově beru jako dobrou zkušenost, která za pár měsíců skončí a která mi, doufám, víc dá než vezme.

Za Jakubem

Už ve čtvrtek musíme na jednom předmětu odevzdávat první část naší výstupní práce. Práce je skupinová a my budeme porovnávat, jak lidé vnímají obchod Lidl v ČR a ve Finsku. Mám pocit, že toho o Lidlu už vím tolik, že ani víc vědět nechci, a čím víc se dozvídám, tím víc je mi ten obchod nesympatičtější. Zvláštních věcí na Lidlu se najde celkem dost, koho to zajímá, stačí zadat do jakéhokoliv vyhledavače slovo "Lidl". Co mi ale přijde opravdu kuriózní, tak to je fakt, že donedávna byla "komunikační strategie této firmy nekomunikovat s médii" :-) Tuto strategii firma opravdu dlouhá léta pevně dodržovala, na veřejnost se nedostala téměř žádná informace. Porušila ji teprve nedávno, ale přesto jsou její komunikační aktivity opravdu velmi řídké. Ale dost o Lidlu.

Na projektu spolupracuju s Jakubem, dalším Čechem v Jyväskyle. Jakub studuje se mnou v Praze na FSV a tady na Department of Communication. Dneska jsme se domluvili, že abychom to všechno neřešili jen po ICQ nebo Skypu, stavím se u něj.

Stavím je ale dost nevhodné slovo, Jakub bydlí na druhém konci Jyväskyly (asi 5 km daleko), takže jsem tam prostě musela dojít. Jedna cesta mi trvala asi 50 min, to celkem šlo. Horší to bylo s počasím. Dneska se vyloženě nevyvedlo, teplota na nule a do toho padal sníh s deštěm. Takhle to venku vypadalo už od rána, takže když jsem ve 3 hod odpoledne vyšla ven, chodníky i silnice byly plné mokrého sněhu a vody, prostě krásná čvachta. Batoh jsem zabalila do pláštěnky, a určitě bych to tak určitě udělala i se sebou, kdybych nějakou měla. Prima cesta. Dovedete si představit, jak za chvíli vypadaly spodní části nohavic u kalhot. Ale nohy byly v suchu, protože mám tak super naimpregnované botky. :-) Cestou jsem potkala několikero joggujících Finů - takových těch, kterým je jedno, jestli běhají při -15°C (ano, i při takové teplotě se tu dají vidět běhající jedinci) nebo v totální plískanici.

Cestu jsem našla celkem v pohodě, až jsem se divila. Místo, kde Jakub bydlí, je druhá oblast kolejí, kde jsou ubytování mezinárodní studenti. Musím říct, že prostředí mají daleko hezčí, paneláky jsou jen čtyřpatrové a v dohledu jezero. I samotný byt je vypadá lépe, větší, s kuchyní (ne jen kuchyňským koutem na chodbě) a výhledem z okna pokoje do zeleně. A nábytek podstatně zachovalejší. A hlavně - v blízkosti diskont Lidl. :-D Všechno to má ale jedno velké mínus - je to výrazně dál do centra, neřku-li k nám do školy. Takže jsem spokojená s tím, co mám.

Na projektu jsme pracovali asi 4 hodiny a opravdu jsme udělali kus práce. S tím, na čem každý z nás pracoval dopoledne, už to máme téměř hotové! Zítra to snad dotáhneme. A pak jsem zase ťapala tím marastem domů, už jen drobě pršelo, ale příjemná cesta to úplně nebyla. Na druhou stranu jsem ale ráda, že jsem se prošla, jinak bych byla celý den jen doma. Ještě ze mě není bláznivý Fin...

Zážitky školní a mimoškolní

Přednášek už jsem absolvovala několik, skoro každou v jiné budově. Zatím jsem se vždy musela koukat do mapy, kam že to vlastně mířím, ale myslím, že příští týden to už zvládnu bez ní. Z právě uplynulého týdne mi nejvíce utkvěla v mysli přednáška z předmětu Teorie digitální kultury, kdy pan přednášející mluvil tak potichu a navíc vždy totálně polknul konec věty, že my, co jsme seděli v páté řadě jsme na sebe občas jen tak bezradně koukali, co že tím chtěl říci. Ještěže měl celkem dobře připravenou powerpointovou prezentaci. Alespoň z ní se dalo něco opsat. Na příští hodinu určitě nepůjdu dále než do řady druhé, což už se mi tedy dlouho nestalo.

Abych si zlepšila angličtinu nejen v mluvené formě, přihlásila jsem se na přípravný kurz ke zkoušce TOEFL. Zkoušku asi dělat nakonec nebudu, ale to neva, je nás tam takových víc, prostě si jen chceme zlepšit naše ústní, písemné, čtecí a poslechové projevy. Kurz trvá 12 týdnů a je důraz je kladen na domácí přípravu a celkové vlastní úsilí zlepšovat se. Po celé tyto týdny si máme psát jakýsi deníček - kdy, jak, proč a s kým jsme se učili angličtinu, s jakým výsledkem a co jsme se naučili. Paní lektorka mě nejdřív šokovala tím, že minimální týdenní příprava je 15 hodin času, nakonec jsem ale pochopila, že je to 15 hodin v průběhu celého kurzu. To je o dost jednodušší. :-)

Včera večer se konala první "Stammtisch" party. Bude se konat jednou za 14 dní a připravovat ji budou vždy studenti z různých oblatí světa. Aby i ti ostatní viděli, jak se party dělá u nich. Včera začínali Finové, a kdyby nám při vstupu nenamalovali na tvář finskou vlajku a nedali modro-bílý balónek, asi bych nepoznala, že je to typicky finská party. V rámci programu se soutěžilo v jakýchsi soutěžích, ani nevím, kdo vyhrál, odcházela jsem před 1 hodinou, party byla zrovna v plném proudu - plno lidí, hluku a opilí Finové. Asi nejsem úplně typ na tyhle masové zábavy. Příští Stammtisch připravují státy z Jižní Evropy, Střední Evropa (včetně České republiky) je na programu 13. března. To jsem na to zvědavá.

Dnes ráno jsem poprvé vyzkoušela místní prádelnu. Jedna pračka stojí kolem 1 eura - v závislosti na typu programu. Teď mi tu visí prádlo v pokoji, šňůru jsem za okno a dveře od skříně přivázala tak pevně, že mám pocit, že už to nikdy neodvážu a že až do konce pobytu budu mít otevřené okno i skříň, které s přivázanou sňůrou nejdou zavřít.

Co se tu dá koupit k jídlu?

Sortiment potravin ve finských obchodech se příliš neliší od těch českých - přeci jenom je to evropská země. Samozřejmě, ceny jsou poněkud vyšší, to už jsem sem několikrát psala, ale to asi skoro ve celé západní Evropě. Přesto bych v následujících několika odstavcích napsala na toto téma několik postřehů.

Když jdete do finského supermarketu, hned na začátku vás většinou uvítá oddělení ovoce a zeleniny, vesměs stejné jako u nás. Některé druhy (pravidelně například rajčata) mají ale rozděleny podle země původu - finské jsou zhruba tak 2x drahé než dovozové. Není divu, dá to asi práci vypěstovat v těchto končinách nějaké to rajče. Ale Finové pravděpodobně podporují místní zemědělce a tak si tedy kupují ty drahá finská místo levných polských nebo německých.

Další věc, která v supermarketu zaujme, je sortiment mléčných výrobků. Jogurty se většinou prodávají a kupují jako mléko v litrových krabicích, což mi přijde celkem dobré a ekologické, místo deseti kelímků si koupím jednu krabici a doma si pak odleju tolik jogurtu, kolik právě chci. Na druhou stranu - koupit si litr jogurtu s tou samou příchutí a pak to jíst celý týden, protože se bojím, že se to zkazí, není nic moc.

Myslím, že téměř národním nápojem je mléko. Finové ho pijí vždy a ke všemu. I v menze si tu většina finských studentů dává k obědu sklenici mléka. Někdo mi dokonce říkal, že jako my pijeme k vínu vodu, tak oni mléko. No co je moc, co je moc, ale proti gustu... Mléko je zdravé, takže proti tomu není co namítat. Spotřeba mléka na hlavu tu musí být opravdu velká. Když se kolem sebe rozhlédnete v supermartketu, každý má v košíku nějakou tu krabici. Jako se u nás více prodává nejvíce trvanlivé, tady má drtivnou převahu několikadenní. A ještě k tomu standardní objem krabice je 1,5 litru. Takže já si jeho nákup opravdu rozmýšlím, protože spotřebovat 1,5 litru mléka za tři dny pro mě není úplně obvyklé.

Sýry tu mají dobré, ale trochu mě štve, že je prodávají po velikých kusech. Zrovna včera jsem si koupila nějakého půl kila (asi 4 eura) a myslím, že to budu jíst minimálně dva měsíce. Po plátkových baleních prodávají jen takové ty patlavé zabalené jednotlivě ve fóliích a ty opravdu nejsou nic moc. Másla prodávají dva druhy - slané a normální, ještě jsem nezjistila, jaké je které, tak jsem si zatím žádné nekoupila. :-)

Opravdu mile jsem překvapena z finského pečiva. V obchodech se dá nalézt velké množství nejrůznějších chlebů, veček i bulek ze světlého i tmavého pečiva, celozrné, slané i sladké. Prostě pro chlebaře ráj. A finské čokolády a sladkosti taky nepatří k nejhorším. Myslím, že tu hlady neumřu. :-)

Největším oříškem je pro mě zatím koření. Názvy na všech pytlíčcích jsou totiž jen ve finštině a švédštině. Moje finština ještě není tak pokročilá, takže poznat, co je co, opravdu není jednoduché. Zatím jsou koupla papriku (Paprika), doufám, že sladkou, a bazalku (Basilika), na další jsem si netroufla. Snad se v tom časem nějak zorientuju.

Průřezově

Život tady přestává být tím jedním velkým překvapením a posouvá se spíše do roviny každodenní rutiny. Škola se už rozjela plnou parou, vypadá to, že se budu muset učit a připravovat i průběžně. Od příštího týdne bych konečně chtěla do svého programu zapojit i pravidelný sport.

Počasí je ryze nefinské - teploty 1-2°C nad nulou, poprchává a po sněhu už nejsou ani památky. Prostě hnusný počasí, nevhodný na žádnou aktivitu - nedá se běžkovat, procházet se není zrovna dvakrát příjemné a nemluvě o focení. Už týden čekám na sluníčko, že si konečně půjdu vyfotit centrum Jyväskyly, ale zatím jsem se nedočkala. Času mám ale dost, takže si počkám. Včera jsem mluvila s jednou Finskou, mráz a sníh by měly přijít opět v únoru.

Přestává mě bavit chodit všudě pěšky, dneska jsem musela ujít snad 10 km, bolí mě z toho nohy. Přemýšlím o tom, že si pořídím kolo. Ostatně to už tu má skoro každý okolo, a kdo ne, tak o tom také uvažuje. Ojetá se dají sehnat za 50 - 100 Euro, problém bude akorát nekoupit nějaké úplně v rozkladu, abych do jeho oprav nemusela pak investovat více, než kolik ve skutečnosti stálo (ano, i to se tady stává).

A na závěr - konečně snad cítím, že dny jsou o kousek delší, a těším se, že to bude lepší a lepší!! Zatím je to tu většinu času takové tmavé a ponuré...

Úklid, finština a sauna

Dneska zažil můj pokoj velkou věc. Poprvé od mého příjedu jsem v něm totiž vytřela podlahu. Není to tak, že bych to nechtěla udělat už dříve, ale prostě jsem k tomu neměla prostředky. Nějakou nádobu a jar jsem už doma měla, ale nic víc. Včera už jsem si ale řekla, že s tím musím něco dělat, a tak jsem zašla do Ekocentra a koupila za půl eura jeden starý ručník, který mi dnes velice dobře posloužil jako hadr. Jeho barva se sice z bílé postupně změnila na lehce šedivou, ale komu to vadí, když ho stejně už k jinému učelu než vytírání používat nebudu. Prachu, špíny a vlasů se našlo dost a dost. Teď zpětně už nedokážu posoudit, v jakém stavu byla podlaha v den mého příjedu, ale prostě na 14 dní života to bylo až příliš.

Na hodině finštiny jsme se učili abecedu a čísla. Paní lektorka se snaží používat zábavné metoda. Jedna z nich byla například, že jsme si ve skupinkách po 5-6 lidech házeli plyšáka a odříkáváli čísla 1-10 (kdo ho dostal do ruky, ten musel říci následující číslo). Nejvtipnější ale bylo, když jsme měli vytáhnout svého mobila, ve třídě najít někoho, jehož telefonní číslo bychom chtěli znát, příjít k němu a požádat ho, aby nám vyspeloval svoje jméno a řekl svoje telefonní číslo, a my si ho zapsali. Změnilo se to v jednu velkou směnu telefonních čísel, snad správných, to záleží, jak se kdo za tu hodinu stihl naučit finské číslice :-) . Finština je celkem fajn hodina, jenom je nás tam hodně - kolem 30. A to se jazyk učí trochu hůře.

Před chvílí jsem přišla ze sauny. Ta je volně dostupná všem ubytovaným na kolejích a její výhodou je to, že je to asi jediná aktivita, kterou máme opravdu blízko. Bylo nás tam pár zahraničních studentů: tak si tam tam sedíme, teplota příjemná... a pak přišla nějaká prává Finka a nalila na ty horké kameny 5 naběraček vody. Rázem se teplota zvedla asi o 20° (no nechci kecat, nebyl tam teploměr, ale opravdu výrazně), takže jsem po pár minutách dýchání naprosto nedýchatelného horka musela odejít. Pravá finská sauna. Co je na tom nejpozoruhodnější, že ta Finka měla s sebou malé dítě - tak dvouleté. Prostě saunovat se musí už od malička a co se v mládí naučíš...

Kauppakatu

Kauppakatu je hlavní ulice Jyväskyly. Ta nejvíce v centru. Najdete tu všechny možné obchody a také nejvíce lidí. Dnes jsem měla mezi dvěmi přednáškami nějaký čas, a tak jsem se po ní trochu více porozhlédla.

Ulice je to dlouhá, vede už od samotného hlavního univerzitního kampusu a až na druhé straně centra ústí do ulice Kalevankatu. I nyní jsou stromy v této ulici ozdobeny světelnými řetězy, takže když tam jdete večer, pociťujete stále ještě vánoční atmosféru. Jinak je tu ještě dost dalších svítících neonů a tak podobně. Na první pohled to vypadá až přesvíceně. Auta sem nesmí, a tak tu potkáte jen chodce a cyklisty.

Na Kauppakatu lze najít několik muzeí, bank (také já jsem si zde zařizovala svůj finský účet) a v podstatě i všechny ostatní služby jsou poblíž. Také většina místních i dálkových autobusů odjíždí z okolních ulic. V případě jakýchkoliv problémů či potřeb je tedy vhodné nasměrovat se do těchto míst a pak už určitě nebude cesta daleká.

Kauppakatu je ale hlavně nákupní třídou. Kauppa také ve finštině "obchod" znamená. Koupíte tu v podstatě vše, co potřebujete. Od šampónu na vlasy až po automobil. Já jsem dneska vyzkoušela mezinárodní řetězec H&M, nabízejí tam třeba krásné černé holínky s růžovými a bílými puntíky :-) , ale jinak se sortiment i ceny dají srovnat s českými. Kromě něj tu najdete spousta dalších větších i menších obchodů a krámků, 3 lékárny a papírnictví pro studenty s 10% slevou. Hlavním nákupním centrem je ale obchodní dům Forum (něco jako naše Tesco). Když nevíte, kde něco koupit, běžte tam, skoro určitě to tam najdete. A když ne, alespoň vám poradí, kam se obrátit jinam. Kromě obchodů je tu také spousta restaurací, barů, kaváren a hospod, v jedné dokonce čepují Krušovice :-). Nechybí ani McDonald a jeho finský konkurent Hesbureger nebo sendvičovna Subway.

Pokud tedy přijedete do Jyväskyly, Kauppakatu bude jedna z ulic, která vás určitě nemine.

Finské účinky

Dnes je pondělí. To znamená, že zítra načnu už třetí týden života ve Finsku! A začínám na sobě pozorovat první účinky pobytu. Za hlavní dosavadní pozitivum počítám, že se mi zlepšila mluvená angličtina - taky aby ne, když jsem ji tu nucena používat dnes a denně. Někdy mě to trochu otravuje, zvláště když chci něco rychle říct, přesně vím co, ale nevím jak. Ale jinak uznávám, že minimálně k tomuhle už teď je ten pobyt dobrý. Na druhou stranu dost rychlým tempem zapomínám němčinu. Asi bych příští rok měla vyjet ještě někam do Německa. (Ale neboj, Jerry, to ti neudělám :-) )

Další věcí je, že si tu, podobně jako ostatní studenti, natahuji dny přes půlnoc a vstávám (pokud nemusím dřív) až kolem 10. hodiny. Sama se tomu divím, protože doma mi po 22. hodině vypíná mozek a o hodinu později už většinou spím. Tenhle český rytmus mně tady vydržel prvních pár dní a teď to vypadá, že se ze mě stává noční sova. Asi změna klimatu či co. :-)

Taky přestávám přepočítávat eura na koruny. Celkem logický myšlenkový posun. Říkat si totiž pořád, že tohle je tady dražší než u nás a tohle taky... to bych se z toho zbláznila. Prostě už jen porovnávám ceny v jednotlivých místních obchodech. Samozřejmě to platí hlavně u potravin, u dražších věcí bych se asi neubránila.

A zvykla jsem si na ty hrozný finský zámky, který zamykaj automaticky, když se zaklapnou dveře. Třeba se jdete sprchovat do koupelny, zabouchnete za sebou dveře od pokoje a ouha... dovnitř vás už dostane jen (ne právě levný) zámečník. A tak tu paranoicky před každým zabouchnutím dveří třikrát kontrolujeme, jestli klíč máme opravdu u sebe nebo zůstal někde v pokoji. Peripetie se zamykáním tím ale nekončí, protože dveře do budovy a do společného apartmá se otevírají na čipovou kartu velikosti klasické platební karty. Karta a klíč od pokoje nejdou žádným normálním způsobem spojit, takže vlastně místo jednoho svazku klíčů kontrolujete dva. Prímová věc, na kterou tu všichni nově příchozí od začátku nadávají, ale člověk si postupně zvykne na všechno.

Na co jsem si ještě nezvykla, to je nějaká párty skoro každý den. Ale obávám se, že na tohle si asi ani nezvyknu, bude mi bohatě stačit jedna za týden. Erasmus studenti jsou sice party pověstní, a před odjezdem mi zkušení kamarádi říkali, že to prostě jinak nejde, ale co je moc, to je moc. Myslím, že se tu napártyuuju na několik let dopředu.

A na závěr perlička - absolvovala jsem první hodinu finštiny! Už umím pozdravit všemi možnými způsoby "Hei" (ahoj), "Hyvää päivää" (dobrý den) , představit se "Mun nimi on Katka" (jmenuji se Katka), říct odkud jsem "Mina olen Tsekista" (Jsem z České republiky), objednat si 3 piva "Kolme olutta" a spoustu dalších užitečných věcí. Příště se budeme učit počítat. Finština je vlastně jednoduchá. :-) Chodím na kurz s názvem Survival Finnish, tedy takový, který má za cíl naučit základním konverzačním obratům, nikoliv gramatice. To považuju za celkem praktické, učit se všech 15 finských pádů a bůhví co ještě bych rozhodně nechtěla. Ale kdo ví, třeba mě to chytně a za pár týdnů tu nebude ani slovo česky. A kdo si bude chtít přečíst, jak se tu mám, bude muset také na své finštině zapracovat :-)

I wanna Internet!

Dneska bylo venku celý den asi 2 stupně nad nulou, zataženo až mlhavo, poprchávalo a na ledu a sněhu se vytvářely kaluže. Prostě přesně to počasí, do kterého se nikomu dobrovolně nechce. Leden ve Finsku si tedy představuju jinak, ale budiž. A protože se mi opravdu nikam nechtělo a ani jsem nikam nemusela, prožila jsem prímový den na koleji.

Mým hlavním cílem bylo konečně dodělat poslední seminárku do Čech, a to se také povedlo, hurá! A jinak? Největším zpestřením bylo, když nám na několik hodin odpoledne vypadlo internetové připojení. To si takhle chatuju s kamarádama (o školních věcech, jak jinak :-) ), a najednou to prostě vypadne a nic nefunguje. Nemůžete s nikým komunikovat, číst maily ani jednoduše brouzdat po internetu. Nic. Jediné stránky, které fungovaly, byly stránky univerzity. Asi nějaká provokace nebo co. Už se asi ze mě stává pravý finský člověk, ale bez internetu to tu vážně nejde. Najednou není co dělat. Hrály jsme s Julií piškvorky a nadávaly. Naše nejčastější věta dneška byla určitě : "I wanna Internet!" :-)

V sedm hodin večer to konečně zase naskočilo a všichni se radovali, že jsou opět spojeni se světem. Snad se tyhle blackouty nebudou opakovat příliš často. Ale pozitiva to má: člověk se pak dokáže radovat i z takové maličkosti, že mu funguje internet, a taky si uvědomí, kolik času u něj tráví. A že ho není málo. Dost úvah na toto téma, jdu pracovat na mých nových školních povinnostech - již za několik dní bych měla odevzdat můj první asssignment!

Výprava za Lidlem

Tak jsme se dneska s Julii rozhodly, že už nás nebaví nakupovat ty drahé finské potraviny, a vypravily jsme se do Lidlu. Všichni nám ho doporučovali jako opravdu levný zdroj kvalitních potravin. A jak jsem se dočetla kdesi na internetu, studenti tu do něj pořádají výlety s krosnou.

V Jyväskyle jsou dva obchody tohoto jména, podle interaktivní mapy jeden je vzdálen od našeho domova 3,5 km a druhý přes 5 km daleko. Samozřejmě jsme vybraly ten bližší a i přes obavy z deště jsme vyrazily. Cesta vedla částmi města, které jsme dosud nepoznaly, ale v podstatě je to všude stejné - jezdí tu auta a kolem silnic jsou domy, paneláky, kanceláře a nebo taky parčíky. Cesta tam byla okořeněná malým dobrodružstvím, když jsme nevěděly, jak přejít dálnici, a nakonec jsme vybraly most, který zjevně nikdo nepoužívá a který vedl přímo do smrčiny mezi dvě vlakové trati. Ale přežily jsme a obchod jsme našly.

Finský Lidl mě nepřekvapil, protože vypadá stejně jako ten u nás. Zvenku i zevnitř. I uspořádání zboží v regálech je v podstatě stejné. Maličko se liší sortiment, například místo českých mléčných výrobků tam mají finské. ;-) Globálně je to tam opravdu levnější, na větší nákup se určitě vyplatí nebýt líný a dojít si tam. Vidět je to hlavně na zelenině a mléčných výrobcích. Zpátky jsme se každá táhla s plným batohem a igelitovou taškou navíc. Už nám nebylo tak do zpěvu jako cestou tam, ruce, záda a ramena bolela, ale zvládly jsme to dotáhnout až domů. A teď máme radost, jak levně jsme nakoupily.

Na závěr bych chtěla poděkovat Jarmilovi, který si před mým odjezdem dal tu práci a pečlivě napustil moje boty voskem (nebo čím). Dnes jsem několik hodin chodila spíše ve vodě než ve sněhu a boty přitom vydržely být zvenku mokré a zevnitř suché. Takže děkuju Ti, Jarmílku!

Systém finské výuky

Finská výuka se tady v mnohém liší od té české. Hlavní rozdíl je v tom, že jednotlivé kurzy netrvají celý semestr, ale jen pár týdnů. Zato jsou celkem intenzivní, někdy i dvakrát týdně, ale zejména vyžadují přípravu doma. Na všechny se student musí zapsat přes internet (jak jinak), a na internetu jsou také vyvěšeny všechny informace, sylaby, čísla učeben, atd. Internet je tu prostě alfou a omegou všeho.

Speciálním typem kurzu jsou tzv. web kurzy, při kterých nechodíte vůbec na žádnou přednášku a fyzicky ani nepotkáte žádného učitele. Všechny potřebné materiály a informace jsou v předem známém termínu vyvěšeny na internetu a už je na studentovi, aby do daného termínu všechno sám nastudoval. Výstupem je u většiny kurzů nějaká samostatná práce nebo písemný test. Na ústní zkoušky prý v celém Finsku vůbec nelze narazit.

Tenhle systém mi celkem vyhovuje, jediné, co mě na tom opravdu vadí, je fakt, že se kurzy hodně kříží. Většina z nich je v pevném termínu (třeba 6 týdnů po sobě v pondělí od 15 hod), ale pro některé to neplatí a prostě jednou jsou v pondělí a další týden třeba v pondělí i v úterý a tak podobně. Ještě k tomu mám pocit, že skoro všechny kurzy jsou odpoledne od 16 hodin. A tak si kreslím excelové tabulky a přemýšlím, jak to všechno nakombinovat co nejlépe. (Poznámka vedle - samozřejmě, že vedený kurz squashe, na který jsem tu opravdu chtěla chodit, je samozřejmě taky od 16 hodin, a to v pondělí, kdy mám hodinu finštiny, na které bych asi neměla a ani nechtěla moc často chybět. Ach jo. Squash se asi nikdy nenaučím. :-) )

Další věc, která mě tu zaskočila, jsou pokyny od vyučujících již před vlastním zahájením kurzu. A to třeba ve smyslu, že si máme na první hodinu přečíst 100 stránek z nějaké knihy. A v hodinách studenti opravdu diskutují! Na tohle z Čech nejsem moc zvyklá. Prostě trošku jiný level. Snad se mi podaří to tady všechno zvládnout a jsem opravdu zvědavá, jaký pocit z toho budu mít na konci semestru.

Další všední den

Dnes ráno jsem poprvé okusila místní plavecký bazén. Celkem normální, v bazénu je voda a lidi tam plavou sem a tam. :-) Prostě jako v Čechách. Lepší je to ale v tom, že vstup je na dvě hodiny a v ceně je i sauna. Celá ta akce mě nějak zmohla a po návratu domů jsem pak hodinu spala. Plavání byla moje první sportovní aktivita od 18. prosince (tehdy jsem byla naposledy na tréninku) a musím říct, že moje tělo už se docela těšilo. Chtěla bych tady začít víc sportovat, ale je to trochu komplikované, ještě nevím kde, co a kdy je, a taky tu nemám s sebou úplně všechno sportovní vybavení, jako rakety a tak podobně.

Moje momentální nálada je taková spíše znuděná, protože mám pocit, že tu zatím promrhávám spoustu času. Žiju tu takový úplně odlišný život než na jaký jsem zvyklá. Když jsem v Praze, stále někam pospíchám, něco nestíhám, všechno plánuju, mám spoustu aktivit, málo volného času a skoro nejsem doma. Obzvláště tento podzim byl pro mě hektický. A tady? Úplně naopak. Škola ještě pořádně nezačala a moc náhradních činností jsem taky nevymyslela. Takže tu mám prázdné dny se spoustou volného času a nevím, jak s tím naložit. Občas jdeme na procházku, občas nakoupit a občas do sauny, ale to je stále málo. Jasně, že bych třeba mohla pracovat na diplomce, ale to se mi nějak ještě nechce. Prostě jsem tady z toho taková trochu otrávená, ale snad se to zlepší. Třeba tu začnu pravidelně chodit do posilovny, ve které mě to vážně nebaví, ale myslím, že je to dobrá věc.

A venku si zatím sněží a sněží, ale je na nule, a vyhlídky jsou spíše ještě o stupeň až dva vyšší, takže to asi brzy přejde do sněhu s deštěm, pak deště se sněhem a pak bude pršet. Ale od pondělka už se má zase ochlazovat.

Dnes poprvé

Tak jsem absolvovala první přednášku. Musím přiznat, že jsem na ní šla docela s obavami, protože už před několika dny nám paní lektorka poslala sáhodlouhý mail s podrobným obsahem každé přednášky, povinnou literaturou a s požadavky na závěrečnou práci. A nevypadalo to vůbec snadně. Při vstupu do učebny jsme každý dostali papír s obsahem dnešní lekce, doplňující literaturou i přímo informacemi a ještě jednou vytištené to, co posílala v mailu. A tak to bude prý pokaždé. Tomu říkám příprava! Paní Maria Vos (jak se přednášející jmenuje) je původem z Holandska a během přednášky působila docela milým dojmem. Nakonec to prostě vypadá na standardní předmět - zadarmo to tedy nebude, ale při troše snahy se bude dát zvládnout. Alespoň doufám. Bonusem je, že to vypadá celkem prakticky. Naučíme se totiž, jakým způsobem vytvářejí firmy svojí image a reputaci. :-)

Dnes jsem také poprvé vyzkoušela knihovnu s tím super samovýpůjčním systémem. Obsluhovat ho je opravdu hračka. Před tím jsem se ale musela zaregistrovat a pak jsem brouzdala mezi regály a hledala knihy řazené v regálech podle příjmení autora. Některé jsem tedy nenašla, protože byly vypůjčené, ale stejně mi přijde, že zdejší knihovna je hoooodně dobře vybavená (a to i novou zahraniční literaturou) a všechno má ve více exemplářích. To se s těmi našimi zastaralými a nedostatečně vybavenými knihovničkami nedá vůbec srovnávat.

Mezi moje další dnešní poprvé patří samostatná cesta z centra, resp. školy až domů. Ano, zvládla jsem to bez tutorky, kamarádů, mapy i dotazů na kolemjdoucí. Takže to vypadá, že už se tu začínám orientovat! Už taky bylo na čase. Jyväskyle je sice prý 5. největší město ve Finsku, ale mně přijde spíš jako jako taková větší vesnice s panelákovými předměstími. Hlavním centrem je tu jedna ulice, kde jsou všechny obchody, a to je skoro vše.

Poprvé jsem taky byla na návštěvě u Veroniky (to je ta slečna z Prahy, která tu se mnou studuje komunikaci :-) ). Veronika sdílí apartmá s finskou studentkou Katjou - a tím to vyhrála na plné čáře. Katja tu bydlí a bude bydlet déle než my, a tak je na to vybavená. V kuchyňce nechybí elektrická varná konvice a mikrovlnná trouba, také nádobí má poněkud víc. A v chodbě mají koberce. Vůbec to jejich apartmá vypadá tak trochu zabydleněji a útulněji. Ale co. Já to v tom svém taky přežiju.

Několik důvodů k radosti

Přežila jsem první týden. Ano, dneska to je přesně týden ode dne příjezdu. Když se ohlédnu za sebe, přijde mi to jako doba podstatně delší. Ale známky, ze že je to opravdu jen 7 dní, tu jsou - škola ještě nezačala, Julia stále nemá psací stůl, Karina (dívka z Bulharska, která se mnou studuje komunikaci) teprve včera dostala zpět z letiště svůj ztracený kufr a Češka Katalin svůj kufr stále pohřešuje. Měla v něm prý všechny materiály na diplomku, takže mě by asi kleplo, jí se to možná stane taky, pokud ho nenajde.

Foťák se rozhodl znova fungovat. No vážně! Včera večer jsem ho opět zkusila připojit k nabíječce a už jsem ani nedoufala, že mi zelené blikající světýlko ohlásí, že vše je zase ve starých dobrých kolejích a baterka se opět nabíjí. Ale zázraky se dějí. Mimo to jsem dostala spoustu dobrých rad, jak nepřenášet foťák z tepla do zimy a naopak a jak ho stále udržovat v teple. Ale copak to tady jde? Ale určitě si na něj budu dávat větší pozor, pobyt se zdaleka nechýlí ke konci a ještě bych ho mohla potřebovat.

Koupila jsem si kráásný hrneček s méďama. Jen za 70 centů! V Ekocentru. To jsou tady taková místa, kam když něco nechcete, tak to tam odnesete a oni to prodají. Je to děsně ekologický, protože to neházíte do popelnice a tu věc využije ještě někdo jiný. Ekocenter (nebo chcete-li bazarů nebo second handů, ale ekocentrum zní líp, ne :-) ) je tu po městě celá řada. Nevím, jestli proto, že je tu tolik studentů, kteří rádi levně nakoupí, nebo jestli to tak funguje v celém Finsku. Mimochodem - ekologie je tu téma číslo jedna, Finové třídí odpad jako diví a i my jsme vyslechli přednášku a dostali spoustu materiálů o tom, jak správndě třídit odpad. Ale abych se vrátila k mému hrnečku - prostě si tu do něj vařím čaj a mám z něj radost :-)

Poslední důvod k radosti je ten, že se snad konečně dostanu k tomu, že začnu dělat na projektu, který musím poslat ještě jako výstup na jeden předmět za zimního semestru v ČR. Tahle radost je ale trochu zkalená tím, že se mi do toho vůbec nechce. Všichni kolem mě si tu plánují odpolední vycházky po Jyväskyle a já? Já mám být doma? Jdu rychle pracovat, abych si za odměnu mohla taky dopřát alespoň kraťoulinký pobyt na čerstvém vzduchu.

PS: Jsem ráda, že mám vesměs kladné ohlasy na tento blog, děkuji za všechny reakce. Pro ještě vyšší kvalitu příspěvků jsem si zajistila výstupní kontrolu pravopisu, překlepů apod. Tyhlety věci, které jsou způsobeny mou nepozorností a tím, že mě to po sobě nebaví číst, by se v textu už neměly objevovat. (A můžete třikrát hádat, kdo že je ta výstupní kontrola :-) )

Běžný život ve Finsku

Včera jsem byla na návštěvě v bytě mojí tutorky. Bydlí se svým přítelem v takovém celkem novém osmipatrovém domě, na studenty celkem luxusní. Byt je to opravdu hezký, 2+kk a zimní zahrada navíc - paráda. Ale čím jsem byla naprosto šokovaná (i když se to dalo tak trochu čekat), že v tom bytě mají vlastní saunu! Ano - vzadu v koupelně jsou ještě jedny dveře a uvnitř pravá finská sauna. Už začínám věřit tomu, že na 5 mil. obyvatel tu mají přes 2 mil. saun.

Finské party, které jsem měla dosud možnost poznat, se vyznačují hlučností a umírněností. Alkohol je tu dost drahý, nejčastějším nápojem je pivo (ceny kolem 4 - 5 Euro) a Cider - taková mírně alkoholická šťávička s ovocnou příchutí (cena podobná). Víno v barech je také drahá záležitost, 1,2 dc stojí přes 5 Euro. Hodně pozitivní věcí je ale to, že se nikde vevnitř nekouří. Pobývání v hospodách, barech a klubech je tedy o dost příjemnější a když přijdete domů, nesmrdíte na sto honů hospodou a cigaretama.

Už před několika dny jsem si pořídila finské číslo - předplacenou kartu u mobilního operátora DNA. Překvapilo mě, že ceny za volání a posílání zpráv nejsou na místní poměry vůbec vysoké, dají se srovnat s českými. Poslání jedné SMS zprávy mě stojí 0,06 Euro (asi 1,8 Kč) a volání do všech finských sítí na pevnou linku 0,16 Euro (asi 4,8 Kč). Dneska si jdu založit účet do banky, všechny základní služby by měly být pro studenty zdarma. Alespoň něco je tu výhodnější než u nás.

Dvě poznámky na okraj

Porouchal se mi foťák. :-( Asi nezvládl tu finskou zimu. Včera večer jsem ho cestou na party vytáhla, abych si vyfotila jyväskylskou noční ulici a ouha... Něco se zaseklo, objektiv se zastavil na půli cesty a nešel tam ani zpátky. Teprve když jsem vyndala baterku, rozhodl se spolupracovat a objektiv zasunul. Od té doby je ale v klinické smrti. Když ho připojím na nabíječku, pracuje, dá se s ním fotit, ale problém je, že nenabíjí. A když nabíječku odpojím, je total kaput. Nevím, co s tím.

Druhou věcí je, že mě z dlouhého sezení u počítače na špatné židli začínají bolet záda, resp. hlavně krční páteř a ramena. Ono sedět hodiny na špatné židli skrčený u notebooku není asi úplně to pravé ořechové. Vtipné bylo, že když jsme dostali přehled školních sportovních aktivit, objevily se mezi nimi dva kurzy s názvy "How to prevent neck- and pack pain?" a druhá "Neck/shoulder excersise". Když jsem se tak bavila s jinými studenty, mnoho z nich říkalo, že by se na ty kurzy přihlásilo. Vypadá to tedy, že tu s tímhle problémem nebudu sama a asi i univerzita s tím má své zkušenosti. První ze zmiňovaných kurzů začíná ale až v březnu - asi čekají, až začnou záda bolet všechny a ti si pak půjdou poslechnout, co měli dělat preventivně.

Při pondělku

Ráno jsem se probudila, kouknu z okna a všude bílo!! Konečně poznám pravou finskou zimu se vším všudy! Ven jsem vyrazila s očekáváním všeho možného, kupodivu zblízka finský sníh vypadal i choval se stejně jako ten český. Finové kolem mě jezdili na kole jako by se nechumelilo a oni pod sebou měli stále tu stejnou pevnou zem jako včera. Silnice jsou zatím jen prohrnuté a nikoliv chemicky ošetřené, protože 5 cm uježděného sněhu prý nic neznamená.

Ve škole jsme se dnes dozvěděli o místní zdravotní péči, jak zavolat záchranku a pak taky o studentské asociaci, která mimo jiné pořádá výlety po Finsku i okolních státech. Za pár (set) Euro se můžeme podívat do Laponska, Stockholmu, Petrohradu nebo Moskvy. Myslím, že určitě stojí za to někam vyrazit, ještě uvidím přesně kam.

Dále jsme měli v plánu prohlídku univerzitní knihovny. Zvenku vypadá jako obyčejná budova a uvnitř je to prostě - knihovna. Má tři patra plné knih, sloužící zejména ke studijním účelům. Nebudu vás tu zatěžovat odbornými knihovnickými fakty, jediné, co opravdu stojí za povšimnutí a co jsem v České republice dosud nezaregistrovala, je samoobslužný systém výpůjček a vracení knih. Má se to následovně - vyberete si knihu z regálu, jdete k takovému místu, kde je automat se čtečkou čárových kódů, přiložíte svojí knihovní kartičku, pak na obrazovce vyberete, že si chcete něco vypůjčit, přiložíte knihu, ta se načte, vyjede vám účtenka a knihu si můžete vesele odnést domů. A když knihu chcete vrátit, vedle tohoto automatu je zase díra, kam knihu vhodíte a je to. Jak jednoduché, že? Žádní nepříjemní (či příjemní) pípající knihovníci.

Už jsem psala o finském smyslu pro pořádek. Díky tomu mají všude, kde se dá, pořadová číslíčka. Taková ta, která my známe jen z bank, popřípadě pošt. Zmáčknete si čudlík, vyjede číslo a čekáte, až na příslušné obrazovce naběhne, k jakému okýnku/přepážce máte jít. Žádné fronty, pouze po okolí rozptýlení, netrpělivě čekající lidé. To samé využívá místní knihovna u centrálního informačního pultu. Do extrémů byl tenhle systém ale doveden v trafice autobusového nádraží Lahti, kde je pouze jeden pult a jedna prodavačka (jako v každé obyčejné trafice), ale přesto, pokud si vyberete noviny nebo časopis a chcete platit, musíte si zmáčknout čudlík a čekat, až si vás prodavačka pozve. :-)

Tak to je asi pro dnešek vše, za chvílí nás čeká pravidelná pondělní party, tak jsem na to zvědavá.

Kde to vlastně jsem?

Jyväskyla je město ve Středním Finsku, má asi 80 tis. obyvatel (celá oblast Jyväskyly 160 tis.), přičemž během školního roku v něm žije 30 - 40 tis. studentů (!). Narazíte na něj, pokud pojedete 270 km od Helsinek směrem na sever. Místní University of Jyväskylä, kterou budu navštěvovat i já, je třetí největší univerzitou v zemi. Jyväskyla není nijak starobylé město, statut města získala až v roce 1837, a stejně tak univerzita byla jmenována univerzitou nedávno - v roce 1934. Přesto jsou Finové pyšní na místní architekturu, o které se nebudu šířit dále, protože jsem toho z města ještě tolik neshlédla. Zatím mám pocit, že Jyväskylä je moderně postavené město, složené spíše z výškových budov, diplomaticky řečeno :-) Až budu vidět a vědět víc, napíšu.

Co mě tu příjemně překvapilo, je zeleň, na kterou narazíte prostě všude. Po celém městě jsou rozesety parčíky, lesíky a jiné zelené plochy. A nebylo by to pravé Finsko, kdyby v blízkém dosahu města nebylo také nějaké to jezero. V Jyväskyle je jich hned několik, v tomto čase pokrytých tlustou vrstvou ledu. Největší z nich se jmenuje Jyväsjärvi a cesta kolem něj je (podle vyjádření mé tutorky) dlouhá 9 kilometrů. Jak jsem se dnes měla možnost přesvědčit, na jezeře se dá nejen bruslit, ale také běžkovat. Tedy pokud na něm leží alespoň minimální vrstva sněhu. Místní obyvatelé používají navíc i bruslo-běžkovou variantu, tzn. brusle s volnou patou (resp. bruslící nožík, na něj je připnuta bota jako běžka) a jako doplněk hůlky. A tak si tu brázdí jezera sem a tam.

Celé okolí Jyväskyly je protkané běžeckými trasami (za normálních sněhových podmínek), takže běžky lze kromě jezera :-) využít i ty. Dosud jsem viděla v provozu jen jeden krátký běžecký okruh, ale řekla bych, že je více než pravděpodobné, že až bude více sněhu, většina běhajících na jezeru se přesune do normálních běžeckých stop na pevnou zem. Kromě běžek tu můžete využít i lyže sjezdové, neboť kousíček za městem na jediném vyšším kopci široko daleko je vybudován "lyžařský areál". Podle mapky to vypadá na dvě modré, dvě červené a dvě černé sjezdovky, ale ty černé bych ráda viděla. Hannenkam to tedy rozhodně nebude :-)) Ceny za skipas jsou o něco vyšší než v Čechách - za hodinu 13 Euro, za den 25 Euro, za týden 100 Euro.

V Jyväskyle je několik ubytovacích prostorů pro studenty, můj pokoj se nachází v severovýchodní čtvrti s názvem Kortepohja. Ta je od hlavního univerzitního campusu vzdálená asi půl hodiny chůze, což je více než slušné. Bohužel - Department of Communication, v jejichž budově budu mít většinu přednášek, je poměrně dál. Ještě nemůžu říct přesně o kolik, protože první návštěva tam je naplánována až na úterý.

Co říci víc? Snad jen - lépe jednou na vlastní oči vidět než stokrát slyšet (a číst). Takže - neváhejte ;-)

První poznatky

Moje poznatky o Finsku, Finech a Jyväskyle jsou možná trochu zkreslené pobytem pouhých několika dní, ale přesto:

1. Zima a tma. To se dalo celkem čekat. Od doby, co jsem tady, rtuť teploměru se rozhodně nevyšplhala do plusových hodnot, ale -15°C už je na mě celkem docela dost. Omrzá mi obličej a i přesto, že si ho pravidelně mažu, kůže na něm bude asi brzo připomínat stuhadlo. Místním obyvatelům to asi nevadí, chodí v tenkých kalhotech, jarních botách i bundách, občas i beze svetru. Moje tutorka (i jiní Finové) tvrdí, že ta pravá finská zima ještě přijde... Sníh tu zatím nemáme, ale podle meteorologických předpovědí by první sněhové přeháňky měly přijít co nevidět. Pokud by někoho zajímalo, kolik tu právě mám a budu mít stupňů, můžete se podívat sem.
Kromě zimy je pro mě nezvyklá i tma, rozednívá se někdy po 9. hodině ranní a stmívá nějak po třetí odpoledne. Ale snad to bude už jen lepší a lepší.

2. Všechno je tu drahé. Nepřijde to jen nám Čechům, ale říkají to i ostatní národy. Jídlo v průměru 2x - 3x dražší než u nás, nejražší je maso, sýry a zelenina. Ale s tím jsem celkem počítala. Nejlépe a nejlevněji se tu dá nejíst ve studentských kafetériích (místní menzy), je jich po městě celkem 7 a hlavní jídlo se salátem a nápojem stojí se studenstkým průkazem 2,35 Euro. Bezkonkurenční.
Drahá je taky doprava, jeden hodinový lístek po městě stojí 2,70 Euro, po 23. hodině dokonce 5.40!! Za třicetidenní tramvajenku zaplatíte 45,50. Takže žádná sranda. Proto tu všichni (i místní Finové) chodí pěšky nebo jezdí na kole. Jyväskyla není velké město, v podstatě všude se dá dostat do hodiny chůze. Ale ona i ta hodina v tom mraze není nic příjemného. Taky uvažuju o tom, že si koupím nějaké to starší kolo (ceny kolem 70 Eur), ale ještě uvidím.

3. Všechno je tu organizované. Nejlépe přes internet. Na internetu lze najít téměř vše, a to většinou i v angličtině. Univerzita má promakaný online systém přihlašování se na předměty i na jiné věci. Prostě všechno šlape jak hodinky :-)

4. Každý tu umí anglicky. Ještě jsem se tu nesetkala s člověkem, který by nebyl schopen komunikovat v tomto jazyce. Od všech lidí na univerzitě přes prodavačky v obchodech až po obyčejné lidi na ulici, kterých se zeptáte na cestu. To je celkem příjemná věc. Trošku to pak demotivuje při učení se finštiny, která je sama o sobě dost komplikovaná, ale jak nám bylo řečeno - Finové jsou nadšení, když někdo zkouší mluvit jejich jazykem, takže se do toho asi pustím.

První dny ve Finsku II.

Musím říci, že jsem si na svůj nový domov zvykla celkem rychle. Teplota v mém pokoji je standartních 21°C - rozhodně tepleji než ve Vinoři a i tepleji než na Bílé hoře, takže nevím, jak se po svém návratu budu na obou místech zpátky adaptovat na teplotu o několik stupňů nižší, při které mi při delším psaní na počítači omrzají ruce. Na druhou stranu mi v pokoji a zejména pak v kuchyni chybí spusta věcí, na které jsem zvyklá a o nichž uvažuju, že si je koupím - např. lampička, ostrý nůž do kuchyně (!! máme jen příborový, ještěže mi Jerry s sebou dal svojí kudličku - díky :-) ), cedník na těstoviny apod.

Překvapená jsem byla z rychlého zavedení internetu v pokoji. Kamarád, co byl kdysi na podobném pobytu v Turku, mě strašil, že internet dostanu tak 14dní až měsíc po příjezdu. Ale já mohla surfovat a hlavně skypovat už dva dny po příjezdu!

Další věcí je, že se tu vyskytuje početná komunita Čechů - zatím to vypadá na cca 16 lidí. Dva z nich navíc studují ten samý obor jako já. Důležitým člověkem a zdrojem informací v této fázi pobytu je pro mě Michal, který byl v Jyväskyle už v podzimním semestru, a ochotně poskytuje informace všeho druhu. Na první pohled by se mohlo zdát, že se žádné zlepšení angličtiny konat nebude, že tu mluvím jen česky, ale opak je pravdou. Angličtina mi už někdy leze krkem a jsem ráda, že tu můžu promluvit s někým normálně česky.

Finové se nám snaží ukázat jejich život ze všech stránek, včera jsme podnikli organizovaný výlet do pravé finské sauny. Přejít z -14°C do + 95°C je zajímavá zkušenost. Někteří (včetně mojí spolubydlící) si vyzkoušeli zchlazení v zamrzlém jezírku, já jsem na to nenašla dost odvahy.

První dny ve Finsku

Jak začít? Asi na začátku...

Loni na jaře jsem začala uvažovat o stipendiu na zahraniční univerzitu. Moje studijní léta se chýlí pomalu ke konci a jak v dnešní době platí, kdo nebyl na zahraniční stáži, ten jakoby ani nebyl student. Po dlouhém rozvažování jsem se rozhodla pro Finsko. A tak po všech administrativních peripetiích... jsem konečně TADY, v Jyväskyle!

Vzhledem k tomu, že akademický rok tu začíná dříve než u nás, z domova jsem odjížděla už 2. ledna. Cesta přes Vídeň a Helsinky byla poněkud zdlouhavá, ale vcelku bez komplikací. Jediné, co mi trochu kazilo náladu, byl můj velký těžký kufr na nejezdících kolečkách, se kterým jsem jen ztěží manipulovala, a záviděla jsem všem kolem, kteří měli modernější a ovladatelnější varianty. Do Jyväskyly jsem dorazila v půl desáté večer, naštěstí mě na nádraží čekala tutorka, která mě dovedla až k pokoji, mému novému domovu pro příštích pět měsíců. Už na první pohled je zařízený velice jednoduše - skříň, postel a stůl. S mojí spolubydlící Julií z Polska, která obývá vedlejší pokoj, máme společnou koupelnu a kuchyňku. Luxus oproti kolejím v Čechách.

První dny probíhaly ve smyslu zjišťování a zařizování všeho možného, ale díky organizaci univerzity bylo vše relativně snadné. Hlavní dík patří mojí tutorce Lauře, která se opravdu snaží pomoci se vším, s čím je třeba. Celkem užitečné pro nově příchozí studenty byly přednášky týkající se organizace studia a života tady. Dozvěděli jsme se, jakým způsobem se registrovat do kurzů, co smíme, nesmíme a musíme na kolejích, jak se správně obléci do finské zimy :-) a také něco o možnostech studia finštiny i jiných jazyků, jak fungují místní knihovny a jak je to tady se sportem. Nechci to příliš srovnávat s jinými univerzitami a zeměmi, protože jsem nikde jinde dosud nebyla, ale organizace prvních dnů pro zahraniční studenty je tady na velmi vysoké úrovni.