Přednášek už jsem absolvovala několik, skoro každou v jiné budově. Zatím jsem se vždy musela koukat do mapy, kam že to vlastně mířím, ale myslím, že příští týden to už zvládnu bez ní. Z právě uplynulého týdne mi nejvíce utkvěla v mysli přednáška z předmětu Teorie digitální kultury, kdy pan přednášející mluvil tak potichu a navíc vždy totálně polknul konec věty, že my, co jsme seděli v páté řadě jsme na sebe občas jen tak bezradně koukali, co že tím chtěl říci. Ještěže měl celkem dobře připravenou powerpointovou prezentaci. Alespoň z ní se dalo něco opsat. Na příští hodinu určitě nepůjdu dále než do řady druhé, což už se mi tedy dlouho nestalo.
Abych si zlepšila angličtinu nejen v mluvené formě, přihlásila jsem se na přípravný kurz ke zkoušce TOEFL. Zkoušku asi dělat nakonec nebudu, ale to neva, je nás tam takových víc, prostě si jen chceme zlepšit naše ústní, písemné, čtecí a poslechové projevy. Kurz trvá 12 týdnů a je důraz je kladen na domácí přípravu a celkové vlastní úsilí zlepšovat se. Po celé tyto týdny si máme psát jakýsi deníček - kdy, jak, proč a s kým jsme se učili angličtinu, s jakým výsledkem a co jsme se naučili. Paní lektorka mě nejdřív šokovala tím, že minimální týdenní příprava je 15 hodin času, nakonec jsem ale pochopila, že je to 15 hodin v průběhu celého kurzu. To je o dost jednodušší. :-)
Včera večer se konala první "Stammtisch" party. Bude se konat jednou za 14 dní a připravovat ji budou vždy studenti z různých oblatí světa. Aby i ti ostatní viděli, jak se party dělá u nich. Včera začínali Finové, a kdyby nám při vstupu nenamalovali na tvář finskou vlajku a nedali modro-bílý balónek, asi bych nepoznala, že je to typicky finská party. V rámci programu se soutěžilo v jakýchsi soutěžích, ani nevím, kdo vyhrál, odcházela jsem před 1 hodinou, party byla zrovna v plném proudu - plno lidí, hluku a opilí Finové. Asi nejsem úplně typ na tyhle masové zábavy. Příští Stammtisch připravují státy z Jižní Evropy, Střední Evropa (včetně České republiky) je na programu 13. března. To jsem na to zvědavá.
Dnes ráno jsem poprvé vyzkoušela místní prádelnu. Jedna pračka stojí kolem 1 eura - v závislosti na typu programu. Teď mi tu visí prádlo v pokoji, šňůru jsem za okno a dveře od skříně přivázala tak pevně, že mám pocit, že už to nikdy neodvážu a že až do konce pobytu budu mít otevřené okno i skříň, které s přivázanou sňůrou nejdou zavřít.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat