Volejbal :-)

Volejbalu musím věnovat samostatnou kapitolu. Takže - za prvé, beachvolejbal tady překvapivě nevedou. :-) A za druhé, hrací hodiny klasického volejbalu jsou diskriminačně rozděleny na dvě úrovně - jedna je "advanced" a druhá "beginners + women". :-) V úterý jsem se tedy zašla podívat na tu mně příslušnou skupinu. Už tam jsem šla s jistými pochybami, protože jsem měla jakési echa od jiných studentů, a v podstatě to vypadalo tak, jak jsem si to představovala. Téhle hodiny se účastnilo 21 lidí (což je prý celkem standardní počet), z toho šest kluků a zbytek holek. Většinou to byli Finové a pak pár mezinárodních studentů. Rozdělili jsme se tedy na 3 týmy po sedmi tak, aby v každém byli dva kluci. A hráli jsme na střídačku - vždy jeden tým seděl a v každém týmu jeden člověk před podáním střídal.

Příjemně mě překvapily některé z holek, které vypadaly, že už to někdy hrály, resp. že na tyhle hodiny chodí pravidelně. Nevyhýbaly se balónu a snažily se ho uhrát. Ale jinak taková průměrná, spíš horší AVLková úroveň. Hrálo se s nějakou tvrdou Mikasou, ale dalo se na to zvyknout. Horší to bylo se sítí - ta byla samozřejmě pánská. Systém "prostřední nahrává" a "střední zadní vepředu" jsem nehrála už hooodně dlouho, ale alespoň jsem zavzpomínala na dávné doby. Komunikace se spoluhráči nebyla nijak obtížná, protože na hřišti spolu nikdo moc nekomunikuje. Finové jsou vůbec málomluvní. Občas se ozvalo Minä, což znamená Já, a nebo ještě (když se někomu něco vyloženě povedlo) Hyvää, což znamená Dobře. Jinak se v podstatě celá hra obešla beze slov. To by se teda v Čechách stát nemohlo.

Moje pocity v průběhu hry vypadaly asi tak, že nejdřív jsem měla radost, že mám opět v rukou něco kulatého, ale po pár setech ze mě nadšení postupně opadávalo a myslím, že kdybych hrála ještě o set víc, už by mě to vážně nebavilo. Ještě k tomu mi začala být z té nečinnosti zima. Ale zpětně hodnotím pozitivně fakt, že je fajn, že si můžu jít někam sáhnout na balón, takže se asi ještě někdy vypravím.