Ráno jsem se probudila, kouknu z okna a všude bílo!! Konečně poznám pravou finskou zimu se vším všudy! Ven jsem vyrazila s očekáváním všeho možného, kupodivu zblízka finský sníh vypadal i choval se stejně jako ten český. Finové kolem mě jezdili na kole jako by se nechumelilo a oni pod sebou měli stále tu stejnou pevnou zem jako včera. Silnice jsou zatím jen prohrnuté a nikoliv chemicky ošetřené, protože 5 cm uježděného sněhu prý nic neznamená.
Ve škole jsme se dnes dozvěděli o místní zdravotní péči, jak zavolat záchranku a pak taky o studentské asociaci, která mimo jiné pořádá výlety po Finsku i okolních státech. Za pár (set) Euro se můžeme podívat do Laponska, Stockholmu, Petrohradu nebo Moskvy. Myslím, že určitě stojí za to někam vyrazit, ještě uvidím přesně kam.
Dále jsme měli v plánu prohlídku univerzitní knihovny. Zvenku vypadá jako obyčejná budova a uvnitř je to prostě - knihovna. Má tři patra plné knih, sloužící zejména ke studijním účelům. Nebudu vás tu zatěžovat odbornými knihovnickými fakty, jediné, co opravdu stojí za povšimnutí a co jsem v České republice dosud nezaregistrovala, je samoobslužný systém výpůjček a vracení knih. Má se to následovně - vyberete si knihu z regálu, jdete k takovému místu, kde je automat se čtečkou čárových kódů, přiložíte svojí knihovní kartičku, pak na obrazovce vyberete, že si chcete něco vypůjčit, přiložíte knihu, ta se načte, vyjede vám účtenka a knihu si můžete vesele odnést domů. A když knihu chcete vrátit, vedle tohoto automatu je zase díra, kam knihu vhodíte a je to. Jak jednoduché, že? Žádní nepříjemní (či příjemní) pípající knihovníci.
Už jsem psala o finském smyslu pro pořádek. Díky tomu mají všude, kde se dá, pořadová číslíčka. Taková ta, která my známe jen z bank, popřípadě pošt. Zmáčknete si čudlík, vyjede číslo a čekáte, až na příslušné obrazovce naběhne, k jakému okýnku/přepážce máte jít. Žádné fronty, pouze po okolí rozptýlení, netrpělivě čekající lidé. To samé využívá místní knihovna u centrálního informačního pultu. Do extrémů byl tenhle systém ale doveden v trafice autobusového nádraží Lahti, kde je pouze jeden pult a jedna prodavačka (jako v každé obyčejné trafice), ale přesto, pokud si vyberete noviny nebo časopis a chcete platit, musíte si zmáčknout čudlík a čekat, až si vás prodavačka pozve. :-)
Tak to je asi pro dnešek vše, za chvílí nás čeká pravidelná pondělní party, tak jsem na to zvědavá.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat