Sluníčko, Večerníčky, ponožkožrout a konvice

Stalo se mým zvykem nechávat si přes noc mezi závěsy na okně škvíru, abych hned ráno po probuzení viděla, jaké je venku počasí. Ještě chvíli vždycky ležím, koukám do korun bříz, na které vidím z postele, a přemýšlím o následujícím dni. Venku občas sněží, občas je zataženo, mlhavo a fouká vítr, ale někdy vidím už i po ránu sluneční paprsky. Sluníčko se nad Jyväskylou ukazuje čím dál tím častěji a dává tím najevo, že i sem už brzy přijde jaro. Můj pokoj je bohužel orintován tak špatně, že dovnitř se ještě nikdy nepodívalo, a nevím, jestli kdy podívá. Já si ho zatím užívám cestou do školy a vždycky si říkám, že už jednou musím vzít s sebou ten foťák a nafotit to tu všechno v teplých barvách.

Před několika dny jsem dostala večerníčkovou náladu. To znamená, že jsem zavzpomínala na dětské časy a na serveru Youtube.com jsem shlédla všechny dostupné díly Včelích medvídků, dále Jáju a Páju, něco z Pata a Mata a z Křemílka a Vochomůrky. Díly jsou krátké, dětsky jednoduché a předvídalné, a přesto je na nich něco, co mě baví. Servíruju si je k snídani a musím říct, že na plné čáře vyhrávají nad všemi zpravodajskými servery. Bohužel se obávám, že nabídku na Youtube brzy vyčerpám (přeci jen jich tam není tolik) a budu se muset začít koukat znova od začátku.

Objevila jsem další děravou ponožku!! Za ty dva měsíce, co tu jsem, už asi pátou. A díra opět na evém palci! Tolik ponožek normálně neroztrhám za celý rok. Po dlouhém zkoumání jsem už ale přišla na to, kdo za to může: tím ponožkožroutem jsou moje botky goratexky, ve kterých když chodím celý den, můžu večer minimálně s padesátiprocentní šancí, že mi užerou kus ponožky na levém palci. Nevím, jak je to možné, nijak mě netlačí, naopak jsou nadmíru pohodlné. Tolik fakta z mého výzkumu, budu přemýšlet o řešení a dalším postupu.

A na závěr veřejně děkuji Veronice, kterou už nebavily poslouchat moje stesky na chybějící čajovou konvici, takže dneska jednu koupila a darovala mi ji. (Tak hrozné to ale se mnou zase nebylo, ne? ;-) ) V Červeném kříži prý dostali nové zboží. Ještě nevím, jak se jí odvděčím. Každopádně - ještě jednou moc děkuju! A zatímco jsou teď všichni na nějaké party, ja si tu popíjím čaj z nové konvice a těším se na zítřek na mojí první hodinu aerobiku v životě. ;-)

Čteme z finských novin II.

A máme tu druhé letošní vydání finských novin Six Degrees! Toto vydání bohužel nenabízí tolik zajímavého čtení jako to předchozí, přesto bych se s vámi chtěla o pár postřehů podělit. Tentokrát to bude o sportovních Helsinkách a o finské prostituci.

Helsinkám a sportu se věnuje hned úvodní článek. "To ask if sports are popular in Finland is somewhat equal to asking if Finns enjoy the sauna." tvrdí první věta perexu. Mezi tradiční finské sporty prý patří rybolov, lyžování, hokej a jogging i v extrémních podmínkách při -20°C. (O tom už jsem se ale přesvědčila sama.) Půlmilionové Helsinki se podle článku pyšní v porovnání s ostaními hlavními městy světa jedním z nejvyšších počtem míst pro sportovní vyžití. Najdete zde 800 různých sportovních klubů se zaměřením na 100 různých sportů. Městem vede na 350 km různých stezek pro pěší a 750 km cyklostezek. Městský odbor pro sport udržuje 50 km cest na běhání a téměř 200 km pro zimní běžkování. Dále tu najdeme 60 ledových ploch na bruslení. Prostě a jednoduše - pokud se jednoho dne rozhodnete přestěhovat do Helsinek, o sport určitě nouzi mít nebudete. S Prahou to nedá srovnávat, u nás umí maximálně namalovat čáru po pravé straně silnice a tomu vnešeně říkají cyklotrasa.

Druhé dnešní téma se týká prostituce. Ano, i ve Finsku funguje toto nejstarší řemeslo světa a dokonce legálně. I když (samozřejmě) jen do určité míry: prostitutky se nesmějí na ulicích nabízet (či dokonce vnucovat) samy a v červnu 2006 byl postaven mimo zákon i nákup sexuálních služeb, které jsou propojeny s nekalým obchodováním a organizovaným zločinem. Teda nevím, jak kdo pozná, jestli si kupuje "legální" či "nelegální" prostituku...

Ve Finsku pracuje podle odhadů kolem 8000 prostitutek, z čehož ale jen pouhých 200 profesionálně - tzn. že jsou řádně registrovány a platí ze své živnosti daně. Vzhledem k tomu, že poptávka po sexuálních službách je relativně vysoká, vysoko se drží i ceny. Většina prostitutek má normální zaměstnání nebo ještě studují, v druhé směně pracují jen párkát za měsíc a peníze z ní berou jako dobrý přivýdělek. Hlavním médiem pro získávání kontaktů je v dnešní době (jak jinak a navíc ve Finsku) Internet, jehož prostřednictvím se odehrává většina kontaktů mezi prostitutkami a klienty. Online prostředí totiž umožňuje větší anonymitu sexuálních pracovnic i jejich zákazníků. Prostituce nepatří k nebezpečným povoláním, zaznamenáno bylo minimálně případů jak násilí, tak zdravotních problémů. Šťastné finské prostitutky...

Aktuální vydání novin najdete v elektronické podobě na www.6D.fi .

Čas letííí!!!

Jako se mi ještě před pár týdny zdálo, že se tu ten čas vleče a že je to je ještě hrozně dlouhá doba než pojedu do Petrohradu a než přijede na návštěvu Jarmil (o návratu domů ani nemluvě), tak teď mi to tu začalo utíkat zběsilým tempem. Uvědomila jsem si, že za cca 14 dní budu už v polovině pobytu a že jsem tu zatím nestihla příliš věcí, na všechno se mi zdálo dost času. Do Petrohradu odjíždím už příští čtvrtek a návštěvu čekám o 2 týdny později - neuvěřitelně se to blíží.

Kdyby to někoho zajímalo, tak z testu z finštiny mám 4 (mají tu stupnici 1-5, ale opačně něž u nás), za což jsem opravdu šťatná, protože jsem si držela palce na 3. Tenhle týden tu probíhá jakýsi "ski break", kdy všechny základní a střední školy ve Finsku mají volno (něco jako naše jarní prádzniny). Mnoho učitelů to ale aplikuje i na univerzitu a v tomhle týdnu nepřednáší. Já mám tenhle týden jen dvě přednášky, některým lidem dokonce odpadly všechny. Alespoň můžu dohánět, co jsem nestihla v minulých týdnech.

O tom, že jsou Finové jedním z nejpoctivějších národů, jsem se opět přesvědčila včery, kdy jsem v menze našla svůj ztracený diář z pátku. Tak nějak jsem předpokládala, že tam bude, spíš bych byla překvapená, kdyby ne. Navíc po tom, co mi v pátek mi jeden Ital, který tu studuje už třetím rokem, vyprávěl, jak už několikrát takhle někde nechal peněženku a vždycky ji zase našel - i se všemi penězmi, doklady a kartami! Pro Čechy nepochopitelné.

V menze jsem se včera taky náhodou seznámila s klukem, který bydlí v pokoji nad námi a neustále si prozpěvuje. Zatím jsem ho znala jen podle hlasu, teď už i vím, jak vypadá a kdo to je - jmenuje se Phiwe, jeho domovem je Jižní Afrika a studuje hudbu se zaměřením na operní zpěv. :-) Takže už to všechno chápu - jako my tu píšeme eseje, on si procvičuje svůj hlas. Navíc říkal, že u nich doma je běžné si u všeho zpívat a že nám moc omlouvá, ale že si bude zpívat dál. Zas tak mi to nevadí a navíc - komu se jen tak poštěstí slýchat zadarmo skoro profesionála? :-)

A poslední odstavec tohoto příspěvku věnuju opět sportu. Včera jsem se konečně odhodlala zkusit Gutbusters. Nevím, jestli to někomu z vás něco říká, ale já jsem tu ten název slyšela poprvé. Oficiální popis sportu na univerzitních stránkách zní takto: "Tvrdý trénink s armádním stylem disciplíny, ve které jsou trénovány různé svalové svaly. Garantujeme vám, že budete lapat po dechu a hodně se potit. Cvičení jsou jednoduchá, ale fyzicky náročná." Tak teda musím říct, že podle tohodle popisu i referencí od lidí jsem čekala něco daleko horší. Celou hodinu jsem různě běhali, skákali, dělali kliky, sklapovačky, boxovali s činkama a bůhví co ještě. Zpocená jsem byla dost, ale zvládnout se to dalo. Gutbusters si asi jednou týdně zařadím do svého sportovního programu. :-) A perlička na závěr - cvičila to tam s námi nějaká holka, která byla tak v sedmém měsíci těhotenství. Stála za mnou, takže nevím, jestli dělala opravdu všechno, ale stejně... Armádní disciplína se zkrátka musí pěstovat neustále bez ohledu na zdravotní stav. :-)

O sauně

Saunování patří k Finsku tak samozřejmě jako Socha Svobody k Americe. Saun je ve Finsku tolik, že jedna připadá na pouhé tři obyvatele. Sauna ale není čistě finský vynález, horké lázni se prý oddávali již staří Řekové i Římani a ve středověku i jiné národy. Finové se ale zasloužili o přežití této tradice a dnes patří mezi jejich důležitý mezinárodní artikl. Také samotné slovo finské slovo "sauna" patří pravdědpodobně k celosvětově nejznámnějším ze všech finských slov.

Slovo sauna znamená v překladu "zemní jáma" a ve svých počátcích tuto podobu opravdu měla. Do vyhloubené jámy se naskládaly kameny a kolem se postavil stan nebo chatrč. Za nejstarší a nejtradičnější saunu je ale považována tzv. sauna kouřová, kdy celá kamna i jejich vývod vedly do místnosti. Tenhle typ sauny se dá ještě na pár místech ve Finsku navštívit. Dnešní sauna má nejčastěji podobu místnosti vykládané dřevem (nebo celé dřevěné chatičky), ve které jsou kamna s horkými kameny, které se dle potřeby polévají. Tenhle typ tu znám i já.

Sauna patřila původně mezi posvátná místa očisty těla a byla pevnou součást lidové tradice. Pravidla zakazovala v sauně křičet, klít a všechny podobné věci jako v kostele. V jejím prostoru se odehrávalo mnoho zemědělsky klíčových aktivit - sušil se len a slad, nasolovalo se maso, nechávaly se klíčit brambory nebo se sušilo prádlo. Tyto činnosti byly brány jako rituály a týkaly se celé rodiny. Sauna patřila mezi nejteplejší a nejčistčí místa v domě - to znamená i nejvíce hygienické. Až do druhé světové války zde ženy rodily děti a dokonce se zde připravovali mrtví na pohřeb. Sauna se dle potřeby vyhřívala 1x - 2x týdně. Sauna má velké množství blahodárních účinků, nebudu to tady všechno vypisovat, je prostě vhodná snad na všechno a proti všemu. :-)

Sauna jako součást finské tradice přetrvala až do dneška, i když již dávno neslouží k jinému účelu než k saunování. Podle průzkumů si pobyt v sauně vyzkouší více než polovina finských dětí už během prvního roku života a většina zbylých do svých druhých narozenin. Saunování je ve Finsku se striktně rozděluje podle pohlaví - v žádné veřejné sauně nenajdete společné hodiny pro muže i ženy. Při saunování se (podobně jako při sportu) z mozku do krve vyplavují endorfiny, které navozují dobrou náladu a pocit štěstí. A když si po sauně navíc skočíte do díry v ledu v zamrzlém jezeře nebo se vyválíte ve sněhu, budete snad štastni až do konce života. :-)

Zásady správného saunování tady.

Další informace (a moje zdroje): Virtual Finlad, Ezine Articles, Cankar.org, Sauna.fi

Sobota je nudný den

Nevím, čím jsou způsobeny ty náhlé změny počasí ze dne na den, ale dneska nám tu opět trochu přituhlo, obloha se vyjasnila a občas i vysvitlo sluníčko. To, co včera roztálo, nám dneska pěkně zmrzlo, takže venku by se dalo jezdit na bruslích. Důchodci vyrážejí ven jedině s hůlkama na nordic walking (ještě jsem tu neviděla starého člověka s klasickou holí, všichni používají tenhle moderní sportovní doplněk - babi, možná bys taky mohla pouvažovat o změně výstroje ;-) ) a cyklisti jezdí víc než opatrně.

Já jsem si dnes zařadila do repertoáru další sport - házenou. Zašla jsem na jakýsi otevřený trénink v univerzitní tělocvičně, který se koná každou sobotu. Vedl ho nějaký chlápek z Číny (nyní učitel sportu tady na University of Jyväskylä), který tvrdil, že v minulosti trénoval čínskou a pak i finskou reprezentaci. Nejdříve nás učil základní technice hodu a trojtaktu a pak se hrálo. Mám z toho takové smíšené pocity, byla jsme dost nevyrovnaná skupina. Většina to už někdy někde hráli závodně a pak nás tam bylo pár začátečníků. Taky se ukázalo, že jsou dost velké rozdíly mezi holkama a klukama. Prostě nevím, jestli si o tom mám myslet, že to bylo dobrý nebo špatný, a ještě se rozhodnu, jestli půjdu příště. Ale jak mi řekla Tine (jedna Holanďanka, co házenou hraje asi 10 let a ješte k tomu měří tak metr devadesát, takže té jsem konkurovat opravdu nemohla) "sobota je nudný den a tohle je dobré zpetření", takže si ho příště možná opět zpetřím. :-)

Kamarádi do deště

Počasí ve Finsku se dneska výrazným krokem připojilo ke globálnímu oteplování a rozhodlo se, že nám to dá patřičně najevo. Už od rána se teploty pohybovaly jen kolem nuly (nebo spíše lehce nad nulou), z oblohy padalo něco jako úplně mokrý sníh s deštěm, který později přešel jen v déšť. Sníh na zemi tál tak rychle, že jsem se nestačila divit. Během pár hodin na chodnících leželo sněhové bláto a místy jsem se brodila i v několikacentimetrech vody. Botky Goratexky dostaly zabrat, ale další zkoušku zvládly opět na jedničku. Horší to je s mými čistě vypranými džíny, jejichž nohavice jsem po příchodu domů mohla ždímat.

A aby mi tu nebylo v tom ošklivém počasí smutno, navštívila jsem obchod se suvenýry a koupila si již dříve vyhlédnutého plyšového soba. Má bílý svetr s Finskou vlajkou a jinak je úplně naprosto stejný jako los, co jsem si koupila před pár lety v Norsku (ten má modrý svetr s norskou vlajkou :-) ). Ale rozumějte - tohle je SOB a tamto je LOS! :-)

A tady je fotka všech třech kamarádů, kteří mi tu dělají společnost:

Vlevo Šimonek od Jerryho, uprostřed Sobík a vpravo Opinka, která už toho chudák se mnou zažila dost a dost... mám ji asi tak od svých šesti let

A máme tu zase trochu sportovní tématiky

Zaprvé (a to je spíše poznámka na okraj) bych chtěla podotknout, že jsem velmi spokojená s tím, že jsem prodala svoje kolo. Když vidím, jak se všem kolem něco porouchává, kolik s tím mají starostí a nemluvě o finanční stránce věci, vůbec nelituju. Pěkně si tu chodím pěšky a cyklistům uhýbám z cesty. :-)

Další moje sportovní poznámka se týká mého pravidelného spinningu. Na včerejší třetí hodině jsme měli jinou instruktorku než doposud, což bylo trochu zpestření, ale jinak si na místní podobu indoor cyclingu nějak nemůžu zvyknout. Možná je to tím, že je to ve finštině, ale prostě mi to přijde takové zdlouhavé a nezábavné. Jedinou dobrou věcí je, že vždycky před hodinou nám na tabuli instruktor na tabuli nakreslí graf, jak pojedeme a jak by se nám během hodiny měla zvedat/klesat tepovka.

A teď dva skvělé sportovní zážitky! V úterý jsem se byla podívat na začátečnické hodině ultimate neboli frisbee. Nejdřív jsem měla pocit, že jsem tam špatně. Všichni si to tam při rozhazování dávali backhandem, forhandem, byla jsem jediná, kdo to nikdy nehrál, forhand mi nešel vůbec . Nějací kluci se mě ho snažili naučit, ale stejně říkali, že to chce jen zkoušet a zkoušet a že většině lidí trvá až několik měsíců než na to přijdou. Taky jsem byla jediná cizinka mezi Finy, ale všichni byli moc milí a snažili se kvůli mě mluvit celou dobu anglicky. Hra byla ale super, moc mě to bavilo, zaběhala jsem si, dokonce ani moc nevadilo, že mi nejde forhand, používala jsem ho minimálně. Takže každé úterý v podvečer mám o zábavu postaráno! :-)

Dneska odpoledne jsem se vydala s menší skupinkou studentů na výlet na sněžnicích. Byla to taková dvouhodinová procházka organizovaná univerzitou a vedl ji jeden z učitelů. Na místo srazu jsme dorazili před třetí hodinou odpolední, každý jsme obdrželi jeden pár sněžnic, které jsme si upravili podle velikosti našich bot a obuli, k tomu hůlky... A pak už jsme vyrazili! Cesta vedla kolem sjezdovky, podél běžeckých tras (všichni sjezdaři a běžkaři nás se zájmem pozorovali, tenhle sport tu asi nepatří bezi běžné záležitosti), přes zamrzlý a zasněžený rybník, lesními cestami a prodírali jsme se i lesem. Ze začátku nám sněžilo, ale pak se počasí umoudřilo. Teplota se pohybovala lehce pod bodem mrazu, takže téměř ideální. Procházka se vydařila, všem se to moc líbilo. Po dvou hodinách už jsme sněžnice zase sundavali a mohli jít zase svým normálním lehkým krokem. Bezva zážitek, zase něco nového, jsem ráda, že jsem využila možnosti si to vyzkoušet.

Bez propisky se špatně učí...

Včera se stala největší tragédie: ztratila jsem svoji nejoblíbenější propisku, kterou jsem si tu psala (skoro) všechny přednášky. Naposledy se mnou absolvovala závěrečný test z finštiny (ještě nevím výsledky, ale snad nějak projdu) a pak už jsem ji v batohu hledala marně. ;-( Asi zůstala ve třídě, skočím se tam podívat, ale pochybuju, že tam ještě bude. Teď teda nevím, s čím budu psát. Pár náhradních propisek tu ještě samozřejmě mám, ale to není prostě ono.

Škola se mi krásně kupí, v pondělí je termín na odevzdání všech příspěvků z web kurzu, ve čtvrtek máme prezentaci o našem lidlovském projektu a hned pár dní poté odevzdáváme celou práci, a hned v dalším týdnu píšu test z dalšího předmětu, na který musím mít docela dost načteno. K tomu se začala o slovo hlásit škola z Prahy. Na Žurnalistice si asi nebudu zapisovat nic nového, jen musím vyrobit nějaký větší "Novinářský projekt", aby mě pustili do vyššího ročníku. A na Nových médíích bych chtěla zvládnout zbývající dva předměty, abych (když to všechno dobře dopadne a stihnu napsat diplomku) příští rok v lednu mohla dělat státnice. Asi bude muset dojít na leninova slova "Učit se, učit se, učit se!", i když už teď mám pocit, že krom trochy sportu tu nic jiného nedělám.

Tak to jsem si pěkně postěžovala, a teď už šup do práce! I když nevím, jak mi to půjde bez mojí propisky... ;-)

Můj víkend

Co jsem zajímavého dělala o víkendu? V sobotu jsem vyrazila zase za Jakubem. zpracovávali jsme data na náš projekt o Lidlu. Trochu jsme pokročili, ale ke konci se rozhodně neblížíme. Tematicky jsem si cestou stihla v Lidlu nakoupit - můj největší úlovek je v podobě lopatky na smetí za jedno euro - do teďka jsme měly jen košťátko a místo lopatky používaly list papíru. Úsměvné, že. Ale taková je tu realita. Když se nastěhujete do prázdného bytu a nemáte nic, máte radost i z nové lopatky. K večeři jsem si udělala něco moc dobrého - chleba se sýrem Camembert z Rigy, vajíčko, zeleninku a k tomu finské mléko - mňamka. Já vím, další vtipná věc, ale tohle byl můj PRVNÍ dobrý sýr za měsíc a půl! Jinak tu jím samý "levný" šunty a už se těším na velikonoční zásilku z Čech (a zejména na jejího posla!!! :-) ). A večer (nebo spíše v noci) pořádala Jana filmový večer. Skoukli jsme film "Little Children" - pěkný odpočinkový snímek, zajímavě udělané, nebudu asi víc rozepisovat, zájemci se můžou kouknout sem. Do postele jsem se dostala úplně mrtvá kolem půl třetí...

Dneska jsme chtěly jít s Julií na vyhlídkovou věž, kde byly v sobotu holky-Češky a moc se jim to líbilo (Janiny fotky tady), ale bohužel počasí si tu dělá, co chce. V sobotu ráno, když jsem šla za Jakubem, bylo jasno a -17°C (měla jsem na sobě poprvé celou svojí "polární" výbavu včetně moirových spodků) a dneska už zase jen kolem nuly, mlha a lehce sněžilo. Z vyhlídky tedy sešlo, alespoň jsem mohla celý den věnovat škole. Náhodou jsem se oproti minulým dnům polepšila: opravdu jsem se přinutila koncentrovat a udělala jsem kus práce. Sice jsem u toho snědla celou čokoládu, co jsem si koupila v Lidlu v akci za 0,35 eura, ale neva. Příště vyzkouším vyšší level - a to koncetrovat se bez čokolády. Večer jsme 2 hodiny s Jarmilem řešili zásuvky a jiné blbosti v našem budoucím bydlení. Možná dojde i na saunu! :-) A teď jdu do postele číst nějakou knihu o tom, jak si má organizace úspěšně budovat reputaci, abych pak mohla poradit Lidlu, jak to mají správně dělat. Dobrou noc!

A čas plyne...

Tak máme za sebou další školní týden a další víkend před námi. Venku je právě - 11°C a v noci bude ještě chladněji. Největší událostí minulých dnů byla návštěva sluníčka nad Jyväskylou. Taky že už bylo na čase! A snad nám tu ještě pár dní vydrží.

Ještě jsem ani nestačila vstřeba všechny zážitky z Rigy a už se můžu těšit na další výlet, tentokrát ještě více na východ, a to do Petrohradu. Ten je organizovaný před studentskou organizaci ESN a dneska jsme měli informační schůzku. Těch pár dní nebude zrovna levná záležitost, ale už se docela těším na to, jak vypadá největší země světa zblízka.

To ale až za tři týdny, do té doby píšu dva závěrečné testy (z finštiny a Digitální kultury), blíží se také deadline na odevzdání všech esejí na web kurz Interkulturální komunikace a během následujících 14 dnů budeme také prezentovat a posléze odevzdávat výstup výzkumu o Lidlu. Navíc ve vzduchu stále visí diplomka. Práce je tedy dost a dost, nudit se určitě nebudu. Závidím všem v Praze, co mají právě po zkouškách a užívají si volna. Tak já jdu makat...

Několik rozhodnutí

Hned v úvodu tohoto příspěvku bych se chtěla omluvit všem příznivcům mého kola a městské cyklistiky vůbec, protože to růžovo-černé kolo už není moje, ale někoho jiného. Omlouvám se. Rozhodla jsem se ho prodat poté, co jsem zjistila, že mě na něm hrozně nebaví jezdit a že si radši dojdu všude pěšky. Když jsem měla jet na kole, psychicky jsem se vždycky musela připravit na to, že se budu zase rozčilovat nad těžkým šlapáním (šlápnu a nejedu), špatnýma brzdama a přehazovačkou, která jako naschvál vždycky v kopci přehazuje na těžší převody. A tak jsem se jednoho večera udělala rázný krok (kdo mě zná, tak ví, že to u mě není úplně obvyklé) a mailem jsem rozeslala na školní konferenci inzerát. Přišlo mi několik odpovědí a prodala jsem to prvnímu zájemci za tolik, za kolik jsem ho koupila. Adié, kolo! Jsem bez něj naprosto šťastná a spokojená, chůze je super věc! Cyklistiku jsem určitě nezatratila, ale to příšerné kolo ano.

Další moje rozhodnutí se týkají školy: 1. nebudu dál pokračovat ve fištině. Příští středu ukončím můj kurz závěrečným testem, dostanu (snad) 2 kredity a navazující kurz jsem si právě škrtla ze seznamu předmětů. Má to několik důvodů: finštině se v budoucnosti věnovat nehodlám, po příjezdu do ČR tak jako tak všechno zapomenu, tady mi to zabírá dvě odpoledne v týdnu + pár hodin učení a nemá to moc smysl, protože se tu stejně domluvím všude anglicky. Jsem prostě demotivovaná. A neptejte se mě, kolik toho umím, plynule určitě ne, kolik toho člověk může umět z jazyka po necelých dvou měsících? Naučila jsem se pár fráziček, číslovky a názvy potravin. To je praktické a myslím, že tu s tím vystačím.

A 2. jsem vzdala také přípravný kurz na anglickou zkoušku TOEFL. Paní lektorka po nás chtěla hodně domácí přípravy a taky abysme chodili do learning centra zkoušet si poslechy a vyplňovat gramatické knížky. A měli jsme si psát deníček, co jsme se kdy naučili. Původně jsem to brala jakou dobrou příležitost donutit se zlepšit si anglickou gramatiku, ale teď vidím, že na to nemám na to čas. Navíc TOEFL dělat nechci, takže motivace taky žádná. Musím šetřit čas na diplomku. Nějak se mi ho stále nedostává.

A na závěr - moje nejnovější předsevzetí je nemarnit tu tolik času na internetu a jinýma blbostma a naučit se koncentrovat i na to, co mě nebaví. Tuhle schopnost jsem měla naposledy někde na gymplu a během vejšky se kamsi vytratila. Plánuju ji zase najít, chytit a nepustit!!! Helčo, závidím ti...

O Rize potřetí a naposledy

Kdo to ještě neví, tak Riga je hlavní město Lotyšska, leží na řece Daugava a má něco přes 700 tis. obyvatel. Historické centrum města je chráněné mezinárodní organizací UNESCO. Vzhledem k tomu, že Lotyšsko bylo až do roku 1991 součástí Sovětského svazu, je tu hodně zřetelná ruská kultura. Narazíte na ní úplně všude - polovina novin a časopisů je v azbuce (i přes to, že jediným oficiálním jazykem je lotyština), lidé se oblékají podle ruské módy (kožešinové kabáty, úzké kalhoty, čepice), na ulicích je běžně slyšet ruština. Prostě je to takové předměstí Ruska, dobrá příprava na cestu do Petrohradu, kam se chystám za pár týdnů.

Zajímavý zážitek přináší návštěva místní hlavní tržnice. Je obrovská s vnějšími i vnitřními prostranstvími a určitě nebudu daleko od pravdy, když tvrdím, že koupit se tu dá skoro všechno. Jednotlivé pavilony jsou rozdělené podle druhů potravin - takže vlezete do jednoho a vidíte všude dlouhé řady chladících boxů s masem. Přímo kilometry masa a uzenin. V druhém jsou zase sýry a mléčné výrobky. Pak tam mají pavilón s alkoholem. A tak dále. A všude spoustu lidí, někteří se i hádají o ceny. Viditelný začátek východu. Když už jsem u toho nakupování, tak ceny jsou v Lotyšsku o něco vyšší než u nás, ale zase určitě nižší než ve Finsku. S vyjímkou alkoholu - ten je extrémně levný, levnější než u nás, všichni jsme se divili.

Riga je městem ostrého kontrastu mezi centrem a předměstími. Centrum je starobylé, krásně opravené a udržované. Ale jakmile poodejdete kousek dál, čekají vás neupravené, zašlé domy, oprískané omítky, tohle je asi teprve ta pravá lotyšská realita. Trošku jsme taky narazili s angličtinou, na rozdíl od Finska, kde je výjimkou ten, kdo anglicky neumí, tak tady je to přesně naopak. Bylo skoro jednodušší domlouvat se česky, lotyšština je přece jenom slovanský jazyk. A ještě jedna věc, která mě zaujala - semafory pro chodce. Na nich se odpočítávají vteřiny - kolik ještě zbývá do přebliknutí na zelenou nebo na červnenou. Chytrý.

Do Rigy nás jelo z Jyväskyly 8 - 6 Čechů, Italka Sylvia a Holaňdan Tijo. V Rize se k nám ještě přidal Veroničin přítel, který přijel z Prahy, takže nás bylo celkově 9. To už je docela velká skupina a tudíž bylo občas náročné se shodnout na aktivitách. Nakonec to dopadalo tak, že jsme byli rozkouskovaní po skupinkach a sešli se vždycky na domluveném míste nebo až v hostelu. Celý výlet byl ve znamení učení Tija česky. Naučil se pár užitečných frází jako: "Máš kráské modré oči.", "Mám velkou sbírku motýlů. Chceš ji vidět?" nebo "Jak jsi se vyspala, kočičko?" :-) Celkově fajn výlet, snad jich bude víc.

Výběr fotek z Tampere a Rigy konečně TADY.

Zpátky doma

Včera těsně po půlnoci jsme dorazili zpět domů do Jyväskyly. Čeká mě náročný školní týden a i teď bych taky měla dělat na nějakých úkolech, ale rozhodla jsem se, že tu ještě ve zkratce dopíšu zbylé zážitky z Rigy. Samozřejmě mám i spoustu fotek (a nejen já), takže to budu postupně zpracovávat, něco z toho dám do fotogalerie a prolinkuju to s textem. Hned to ale nebude - i přes to, že to nedělám tak důkladně jako táta, je to docela časově náročný proces. Ale snad během pár dní to zvládnu.

Neděle nám celá propršela, ven jsme vyrazili až kolem jedné a vzhledem k tomu, že se nikomu nechtělo do muzea (jen Veronice a Rudovi, a těm zase do muzea umění, kam se nechtělo mně), 2 hodiny jsme se v tom vytrvalém deštíku procházeli v centru a pak jsme se jeli usušit a najíst do typické lotyšské resturace LIDO. Těch je po Rize několik, my byli asi v té největší. Všechno tam funguje na bázi samoobsluhy, na výběr je spousty jídel, předkrmů, salátů, zákusků... prostě všeho. To, co si vyberete (a výběr není jednoduchý), si nandáte na talíře a tácy a pak to jdete zaplatit. Všechno, co kdo měl, bylo moc mňam, završili jsme to kávou a výborným moučníkem. A tam ceny nebyly kupodivu vůbec vysoké - za hlavní jídlo od 2 latů nahoru, káva 70 latů, čaj za 30 a zákusky kolem 80. A nejenže tam mají dobré jídlo, ale i prostředí je hodně příjemné. Užívali jsme si to tam asi 4 hodiny.

V pondělí ještě slabounce pršelo, ale to nás neodradilo, abysme s Michalem a Janou konečně nenavštívili open-air Etnografické muzeum Lotyšska, které nám doporučovala paní z hostelu i slečna v turistických informacích. Areál má rozlohu 84 hektarech a k vidění je velké množství starých originálních dřevěných domů z celého území Lotyšska. Mají to moc pěkně udělané, celé to je takový velký lesopark u jezera, ve kterém jsou rozmístěné ty domečky. Akorát asi nebyla úplně vhodná doba na návštěvu (únor, pondělí, deštivo), protože jsme nepotkali žádného jiného návštěvníka, jenom pár hlídačů údržbářů. :-) Myslíme si, že v létě by to bylo ještě mnohem hezčí, protože tam pravděpodobně ukazují stará řemesla a pouštějí i do těch domečků, my je všechny viděli jen zvenčí.

A večer už jsme zase letěli domů, nakoupila jsem si spousty sýrů a čajů, které jsou tady ve Finsku drahé, až jsem měla strach, že mám batoh tak narvaný, že mě nepustí přes letištní kontrolu. Ale naštěstí všechno dobře dopadlo, zbylé peníze jsme utratili v duty free shopech za alkohol (levnější ceny než v ČR, natož v předraženém Finsku) a poloprázdným letadlem jsme letěli zpátky na sever. Cestou nás potkalo ještě jedno milé překvapení v podobě finského taxikáře, který nás vezl z tamperského letiště na vlakové nádraží. Před nástupem nám totiž řekl, že cesta nás nebude dohromady stát více než 32 eur a během cesty vypnul taxametr přesně na této hodnotě, i když jsme jeli minimálně dalších 5 min. To by se v Praze asi nestalo. Doma mě přivítala Julia i se svým přítelem, kterého tu má na týden na návštěvě. Jsem ráda, že to tak pěkně vyšlo a že jsem jim dala alespoň pár dní o samotě. :-)

Pozdrav z Rigy

Zdravim vsechny z hlavniho lotysskeho mesta, jsme tu uz druhy den a ceka nas jeste treti. Ted prave sedim v nasem hostelu u erarniho pocitace, a protoze venku zrovna prsi a polovina lidi jeste nevstala, rozhodla jsem se napsat kratky prispevek o nasem vyletu - podrobneji mozna v nejakem az po navratu.

Takze - v patek rano jsme vyrazili vlakem z Jyvaskyly do Tampere. To je 3. nejvetsi finske mesto. Jeli jsme neco pres hodinu a ta jedna jizda stala 10,40 euro se studentskou slevou, takze za cesty na a z letiste dam totez jako za zpatecni letenku do Rigy. Cely den jsme chodili po meste, teda musim rict, te nic moc, je to cele takove indrustrialni, zadna historicka cast, jedine, co se mi libilo, byla vyhlidkova vez, ze ktere bylo videt cele mesto i jezera v okoli. A u veze kavarna, kde maji podle pruvodce Lonely Planet nejlepsi kafe a pullu ve meste, takze jsme to samozrejme obji museli ochutnat - a bylo to opravdu vyborne!

No a vecer uz jsme leteli smer Riga, autobusovy listek z centra Tampere na letiste stal 4 eura, takze dalsi financni rekord v cene mhd. Cestou v letadle bylo celkem zivo, hodne Finu uz se asi tesilo na levny vikend s alkoholem. V Rize jsme pristali po 11. hodine vecerni a autobusem jsme se dovezli do naseho hostelu (cena za listek 0,40 LTV = asi 0,60 euro. Zrejmy rozdil oproti Finsku). Hostel je pekny, v centru Rigy, spime v pokojich po 4 a 5, vsechno zarizeni vypada celkem nove, takze cena 10 euro za noc se snidani mi neprijde nijak vysoka.

Vcera jsme cely den courali po stare casti mesta, pocasi bylo dobre (na rozdil ode dneska) a i pres to, ze nam pani recepcni v hostelu rikala "jestli jste z Prahy, tak se vam to tady libit nebude, ja byla v Praze, ta je krasna, Riga je proti tomu nic" :-) , tak se mi to tady libi, napriklad s Tampere naprosto nesrovnatelny. A dneska jsme meli v planu pokracovat, zajit do open-air skanzenu, ale uvidime, co nam pocasi dovoli.

To je pro tuto chvili vse, fotky a dalsi pokracovani cestopisu az po navratu do Jyvaskyly, snad uz behem uterka.

Jedu na výlet!

Kdo to ještě neví, tak ráno odjíždím s dalšími 7 lidmi na první větší výlet - celý zítřek strávíme v Tampere a večer pak letíme do Rigy, odkud se vrátíme až v pondělí. Jsem na to všechno zvědavá, Riga je prej hezký město. Proti nepříznivýmu počasí jsme taky vyzbrojeni - muzea a akvapark to jistí. Držte palce, ať nejsou žádné problémy, před chvílí jsem provedla svůj první elektronický check-in v životě, tak snad to bude dál všechno úspěšně pokračovat.
Hezký víkend všem a já se jdu balit.

Cycling aneb spinning po finsku

Před chvílí jsem se vrátila z mého prvního finského spinningu. A jak to probíhalo? Nejdřív jsem docela dlouho hledala, kde to vlastně je. Věděla jsem sice adresu, ale nenapadlo mě, že by to mohlo být přímo v budově jyväskylské nádražní haly. Ale bylo. Když se vejde dovnitř dovnitř, projde se celou tou halou kolem všech čekajících cestujících a těsně před dveřmi na perón vedou nahoru jezdící schody. A v prvním patře sídlí fitness centrum.

První věc, kterou jsem zjistila, byla, že nemám zámeček na skříňku. Na recepci ho za euro půjčovali, nebo za 3,50 prodávali. Takže jsem si ho koupila. Na hodině nás bylo celkově asi 40. Bohužel jsem udělala malou chybu hned na začátku - nevědomky jsem si vybrala kolo, ze kterého jsem neviděla na instruktorku - bylo přímo za jiným, na kterém se potila nějaká nepříliš hubená slečna. Celá lekce byla samozřejmě ve finštině, a protože tam bylo dost lidí, který nikdy sálovou cyklistiku nezkoušeli, prvních 10 minut jim něco vyprávěla. Pak se najednou zula, myslela jsem, že nám jde ukazovat svoje super cyklobotky, ale jenom demonstrovala, jak se má správně šlapat. :-) Kola jsou v podstatě stejná jako u nás, jen sedlo mi nejdřív přišlo dost trvdý a divně tvarovaný, ale zvykla jsem si na něj. A taky s tím řadícím kolečkem se trochu jinak pracuje, ale to je drobnost.

Celkově byla ta hodina taková začátečnická, asi proto, že se jí hodně začátečníků účastnilo. V podstatě jsme jeli celou dobu v sedle a jen na refrén písniček se šlo nahoru. Vtipné bylo, že jsem tu lektorku neviděla na, samozřejmě jsem jí ani nerozuměla, a podle ostatních jsem se taky řídit nemohla, protože skoro každý si jel, jak chtěl, a navíc povětšinou totálně mimo rytmus... Tak jsem si taky jela podle sebe. :-) Trochu mě teda rušilo, že ta instruktorka POŘÁD mluvila nebo nějak povzbuzovala (měla mikrofon) přes hudbu, takže se na ní nedalo pořádně soustředit. Ale celkově dobrý, jen by to chtělo do toho zařadit nějaký prvky navíc.

Pak mě překvapilo, že po hodině se asi 30 z těch holek vůbec nesprchovalo, prostě na sebe navlékly džíny a šly. Humus. Přitom tohle fitness centrum je z těch lepších, ve sprchách jsou k dispozici mýdla i šampóny, u zrcadel fény a komplet vlasová kosmetika - všechny možné laky, tužidla, pěny, vodičky atd. - to jsem koukala! I když je pravda, že ani v normálních tělocvicích té očistě holky moc nedávaj. Asi místní folklór. Cesta domů mi trvala 50 min, to nic moc teda. Ale pěkně jsem se prošla a už se těším na příští středu.

Modrá místo oranžové

Tak dneska se nic významného nestalo a asi ani nestane. Jen jsem dopoledne byla na squashi, kde mi to vůbec nešlo, a pak jsem si šla koupit tříčtvrteční legíny, který jsem nekoupila. Mám tu totiž s sebou jenom krátký trenýrky a pak dlouhý tepláky, takže na zítřejším spinningu si můžu vybrat, jestli si odřu stehna nebo se budu děsně pařit. Ještě netuším, jakou variatu zvolím. V obchodech se sportovníma věcma mají jenom samý zimní věci - bundy, oteplováky a tak... Asi je nenapadlo, že by si člověk v zimě chtěl koupit i třeba něco letnějšího. (Abych jim teda nekřivdila, narazila jsem na pár triček a dokonce i tílek a pak teda na jedny ty tříčtvrťáky, který stály 30 euro. Ošklivý a ještě k tomu drahý.)

No, a protože se teda nic nestalo, tak jsem alespoň změnila barvu blogu, protože ta oranžová evokovala, že jsem spíš někde na rovníku než tady na severu. Zvolila jsem pravé zimní barvy, a tak, aby i trochu korespondovaly s finskými národními. ;-) Užijte si to, mějte se fajn a já jdu do sauny.

Čteme z finských novin

Dneska jsem měla mezi hodinou finštiny a hodinou circuitu trochu času, a tak jsem zašla do knihovní kavárny, dala si kafe a přečetla si místní zpravodaj SixDegrees (s podtitulem Finland's English Language Magazine -to aby si někdo nemyslel, že už běžně čtu noviny ve finštině). A dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí, o které bych se s vámi ráda podělila.

Takže za prvé - právě zítra slaví Finové "Bunilicious Celebration", což je nějaký předvelikonoční svátek, kdy si dá každý pullu plněnou krémem a džemem a pak si vyjde nahoru na nějaký kopec, který pak podle svých možností dolů sjedena lyžích, na sáňkách/sejde/skutálí se/ztancuje nebo co chce. Pěkná tradice, že?

Další článek rozebíral zákaz kouření v restauračních zařízeních. Protikuřácký zákon tu platí teprve rok a stále se vedou debaty, jestli to je dobře nebo špatně. Dopad měl zejména prý na tržby putyk nejnižších cenových kategoríí. Celkem pochopitelné. Ale někdo na tom naopak vydělává - jedna helsinská restaurace vybírá poplatky, když jde host kouřit ven a ze šatny si na tu chvíli bere svůj kabát (nebo jiný svršek). Za každé vypůjčení si účtují 1-2 Euro. Tuhle vynalézavost bych čekala někde v Čechách, ale ve Finsku?

A další téma: pokud to někdo neví, tak Finové jsou největší konzumenti kávy na světě - na jednoho obyvatele připadá 12 kg kávy za rok! To je třikrát více než vypijí Američané a téměř šestkrát více než Angličané. Nejčastěji se tu servíruje káva překapávaná, hned v závěsu stojí káva rozpustná a naopak v obchodech téměř nenarazíte na kávu zrnkovou.

Početla jsem si také o finském univerzálním čistícím prostředku se jménem Mäntysuopa. Finové ho tradičně používají ke každoroční jarní očistě koberců, dále s ním můžete čisit podlahu i všechny možné jiné věci nebo použít jako "friendly insecticide". A dokonce je doporučován jako šampón na mytí vlasů!! :-D Mäntysuopa je čistě přírodní prostředek na bázi mýdla a jako základ se při výrobě používá borovicový olej. Mladí Finové ho oceňují jako typický finský výrobek.

Dále jsem se konečně dozvěděla, proč je každý čtvrtek v menze jako jedno z hlavních jídel na výběr hrachová polévka. Tu prý tento den tradičně nabízí 99% restauračních zařízeních v celém Finsku. Ta pravá by kromě hrášku měla obsahovat i různé jiné druhy zeleninu, koření a také vepřové maso (pochybuju teda, že ho tam v té menzovní verzi dávají). Nezbytnou součástí je také hořčice, kterou si každý do ní vmíchává až u stolu. Hrachovou polévku jsem si tu ještě nikdy nedala, ale článek mě namotivoval, takže příští čtvrtek jdu do toho! A jako správný dezert se po polévce podávají palačinky!

Noviny nemohly také pominout nadcházející svátek sv. Valentýna. Autor článku si myslí, že namísto papírových nebo plastikových přání bychom měli obdarovávat květinami nebo vlastními verši, protože je to více ekologické ("plastic or paper cards destroy our environment") a vypočítává, že "a small forest is transformed into Valentine's card.". Typicky finský environmentální příspěvek. :-)

A na závěr jsem ocenila přehledový článek o finské literatuře a filmu. Pro neznalé dodávám, že nejznámějším finským světovým spisovatelem je Mika Waltari (kniha Egypťan Sinuhet) a filmovým režisérem Aki Kaurismäki (např. film Muž bez minulosti). Myslím, že si tu něco finského filmového nebo literárního půjčím z knihovny. Musím doplnit své kulturní vzdělání.

Tolik výběr z aktuálního finského tisku. Připravila a publikovala Kateřina Čechová. A protože nám paní učitelka na angličtině právě dneska důrazně připomínala, že máme všechno citovat, protože jinak píšeme plagiáty, dodávám, že všechny informace v tomto příspěvku pocházejí z časopisu SixDegrees: Finland's English Language Magazine, číslo 1/2008. Už se těším na další. :-)

Bilance lednových financí

Tak tu máme třetí únorový den, což znamená, že už jsem tu o den více než jeden měsíc! Na popud všech okolo jsem si také udělala měsíční bilanci a spočítala svoje finanční výdaje. A stejně jako všichni ostatní jsem se trochu zhrozila. Na to, že si myslím, že tu celkem šetřím, jídlo se snažím kupovat co nejlevnější, řekla bych, že toho i míň sním ;-), do klubů chodím minimálně a vůbec tu žiju docela skromě, tak moje celková lednová útrata činí 725 euro!! Tedy skoro dvakrát tolik než mám stipendium. V té částce je samozřejmě započítaný nájem 190 euro, ale stejně ta suma vypadá hrozivě. Jen za potraviny jsem v lednu utratila skoro 200 euro (!!!) a zbytek peněz jsou různé výdaje za místní MHD, nezbytné vybavení domácnosti, 60ti eurová záloha na survival kit (při odjezdu mi z něj vrátí 40) atd. Jediný luxus v tom je permanentka na spinning za 40 euro a letenka na výlet do Rigy za 26. Tak kam se ty peníze poděly? :-( Jestli to takhle půjde dál, budu v dubnu spát pod mostem a vybírat supermarketové kontejnery s prošlými potravinami.

Trochu mě uklidňuje, že podobně na tom jsou i ostatní, Jakub psal, že utratil dokonce 900 euro. Utěšujeme se hlavně tím, že v následujících měsících odpadnou všechny ty počáteční a zařizovací výdaje, jar, olej, sůl, cukr a všechno koření už taky asi nebudu kupovat najednou. Na druhou stranu - v lednu jsem nikam necestovala (kromě příjezdu sem :-) ) a výlety jsou asi tou nejdražší položkou. Příští víkend letíme na výlet do Rigy, v březnu mě čeká Petrohrad a během dubna bych se chtěla podívat do Tallinu. Jestli tedy zbydou peníze ;-) Asi budu muset taky sáhnout do svých českých rezerv. Život tady prostě není levná záležitost...

Pulla s Buddy

Včera večer jsme měli první sraz s mojí Buddy skupinou. V plánu jsme měli společnou večeři a pečení pully - tradičního finského sladkého pečivo. Sešli jsme se doma u Finky Katariiny, která bydlí ve stejném areálu kolejí jako já. Její byteček je malinkatý - jeden pokoj a chodbička s kuchyňským koutem. Pro jednoho člověka dostačující, ale když se nás tam sešlo 7, už se tam skoro nedalo hýbat. Všechno se vařilo a peklo v miniaturní kuchyňce, kam se najednou vejde jeden, při dobré vůli dva lidé.

K večeři jsme nakonec dělali tortilly plněné mletým masem a zeleninou, což naštěstí není nijak náročná věc. A pulla - to jsou takové koláče z kynutého těsta. Nejdřív jsme tedy přesně podle receptu udělali těsto (nebo přesněji Katariina udělala těsto :-) ), které se nechalo hodinu kynout. To těsto je základ. A z něj se pak dají vyrábět různé formy, tvary, přidávat do něj všechny možné náplně atd. A všemu, co se z toho udělá, se ve výsledku říká pulla. My vytvářeli úplně nejtradičnější pullu - jakési šnečky (roládky) plněné cukrem a skořicí. Když se to pak vyndalo z trouby, bylo to mňam mňam. Připomínalo mi to švýcarky, nebo jak se jmenuje to pečivo, co se prodává u nás, ale bylo to mnohem lepší!

A když se to všechno uvařilo a upeklo, tak jsme to všechno pěkně snědli. Akorát už bylo po desáté večer a všichni se shodli na tom, že na takovéhle velké jídlo je to docela pozdě. Po večeři jsme se hodinu dohadovali, co budeme spolu podnikat příště. Protože shodnout se v 7 lidech na konkrétním termínu a konkrtétní činnosti není úplně jednoduché. Nakonec to vyhrál bowling, to je asi univerzální společenský sport, který umí hrát všichni a nikdo. Do postele jsem se dostala úplně mrtvá někdy po jedné hodině a vůbec jsem nezáviděla těm, kteří bydlí na druhém konci města, že když já už ležím v posteli, oni ještě šlapou na kole nebo se trmácí pěšky.