pátek 29. února 2008

Sluníčko, Večerníčky, ponožkožrout a konvice

Stalo se mým zvykem nechávat si přes noc mezi závěsy na okně škvíru, abych hned ráno po probuzení viděla, jaké je venku počasí. Ještě chvíli vždycky ležím, koukám do korun bříz, na které vidím z postele, a přemýšlím o následujícím dni. Venku občas sněží, občas je zataženo, mlhavo a fouká vítr, ale někdy vidím už i po ránu sluneční paprsky. Sluníčko se nad Jyväskylou ukazuje čím dál tím častěji a dává tím najevo, že i sem už brzy přijde jaro. Můj pokoj je bohužel orintován tak špatně, že dovnitř se ještě nikdy nepodívalo, a nevím, jestli kdy podívá. Já si ho zatím užívám cestou do školy a vždycky si říkám, že už jednou musím vzít s sebou ten foťák a nafotit to tu všechno v teplých barvách.

Před několika dny jsem dostala večerníčkovou náladu. To znamená, že jsem zavzpomínala na dětské časy a na serveru Youtube.com jsem shlédla všechny dostupné díly Včelích medvídků, dále Jáju a Páju, něco z Pata a Mata a z Křemílka a Vochomůrky. Díly jsou krátké, dětsky jednoduché a předvídalné, a přesto je na nich něco, co mě baví. Servíruju si je k snídani a musím říct, že na plné čáře vyhrávají nad všemi zpravodajskými servery. Bohužel se obávám, že nabídku na Youtube brzy vyčerpám (přeci jen jich tam není tolik) a budu se muset začít koukat znova od začátku.

Objevila jsem další děravou ponožku!! Za ty dva měsíce, co tu jsem, už asi pátou. A díra opět na evém palci! Tolik ponožek normálně neroztrhám za celý rok. Po dlouhém zkoumání jsem už ale přišla na to, kdo za to může: tím ponožkožroutem jsou moje botky goratexky, ve kterých když chodím celý den, můžu večer minimálně s padesátiprocentní šancí, že mi užerou kus ponožky na levém palci. Nevím, jak je to možné, nijak mě netlačí, naopak jsou nadmíru pohodlné. Tolik fakta z mého výzkumu, budu přemýšlet o řešení a dalším postupu.

A na závěr veřejně děkuji Veronice, kterou už nebavily poslouchat moje stesky na chybějící čajovou konvici, takže dneska jednu koupila a darovala mi ji. (Tak hrozné to ale se mnou zase nebylo, ne? ;-) ) V Červeném kříži prý dostali nové zboží. Ještě nevím, jak se jí odvděčím. Každopádně - ještě jednou moc děkuju! A zatímco jsou teď všichni na nějaké party, ja si tu popíjím čaj z nové konvice a těším se na zítřek na mojí první hodinu aerobiku v životě. ;-)

Žádné komentáře: