Zaprvé (a to je spíše poznámka na okraj) bych chtěla podotknout, že jsem velmi spokojená s tím, že jsem prodala svoje kolo. Když vidím, jak se všem kolem něco porouchává, kolik s tím mají starostí a nemluvě o finanční stránce věci, vůbec nelituju. Pěkně si tu chodím pěšky a cyklistům uhýbám z cesty. :-)
Další moje sportovní poznámka se týká mého pravidelného spinningu. Na včerejší třetí hodině jsme měli jinou instruktorku než doposud, což bylo trochu zpestření, ale jinak si na místní podobu indoor cyclingu nějak nemůžu zvyknout. Možná je to tím, že je to ve finštině, ale prostě mi to přijde takové zdlouhavé a nezábavné. Jedinou dobrou věcí je, že vždycky před hodinou nám na tabuli instruktor na tabuli nakreslí graf, jak pojedeme a jak by se nám během hodiny měla zvedat/klesat tepovka.
A teď dva skvělé sportovní zážitky! V úterý jsem se byla podívat na začátečnické hodině ultimate neboli frisbee. Nejdřív jsem měla pocit, že jsem tam špatně. Všichni si to tam při rozhazování dávali backhandem, forhandem,
byla jsem jediná, kdo to nikdy nehrál, forhand mi nešel vůbec . Nějací kluci se mě ho snažili naučit, ale stejně říkali, že to chce jen zkoušet a zkoušet a že většině lidí trvá až několik měsíců než na to přijdou. Taky jsem byla jediná cizinka mezi Finy, ale všichni byli moc milí a snažili se kvůli mě mluvit celou dobu anglicky. Hra byla ale super, moc mě to bavilo, zaběhala jsem si, dokonce ani moc nevadilo, že mi nejde forhand, používala jsem ho minimálně. Takže každé úterý v podvečer mám o zábavu postaráno! :-)
Dneska odpoledne jsem se vydala s menší skupinkou studentů na výlet na sněžnicích. Byla to taková dvouhodinová procházka organizovaná univerzitou a vedl ji jeden z učitelů. Na místo srazu jsme dorazili před třetí hodinou odpolední, každý jsme obdrželi jeden pár sněžnic, které jsme si upravili podle velikosti našich bot a obuli, k tomu hůlky... A pak už jsme vyrazili! Cesta vedla kolem sjezdovky, podél běžeckých tras (všichni sjezdaři a běžkaři nás se zájmem pozorovali, tenhle sport tu asi nepatří bezi běžné záležitosti), přes zamrzlý a zasněžený rybník, lesními cestami a prodírali jsme se i lesem. Ze začátku nám sněžilo, ale pak se počasí umoudřilo. Teplota se pohybovala lehce pod bodem mrazu, takže téměř ideální. Procházka se vydařila, všem se to moc líbilo. Po dvou hodinách už jsme sněžnice zase sundavali a mohli jít zase svým normálním lehkým krokem. Bezva zážitek, zase něco nového, jsem ráda, že jsem využila možnosti si to vyzkoušet.
Další moje sportovní poznámka se týká mého pravidelného spinningu. Na včerejší třetí hodině jsme měli jinou instruktorku než doposud, což bylo trochu zpestření, ale jinak si na místní podobu indoor cyclingu nějak nemůžu zvyknout. Možná je to tím, že je to ve finštině, ale prostě mi to přijde takové zdlouhavé a nezábavné. Jedinou dobrou věcí je, že vždycky před hodinou nám na tabuli instruktor na tabuli nakreslí graf, jak pojedeme a jak by se nám během hodiny měla zvedat/klesat tepovka.
A teď dva skvělé sportovní zážitky! V úterý jsem se byla podívat na začátečnické hodině ultimate neboli frisbee. Nejdřív jsem měla pocit, že jsem tam špatně. Všichni si to tam při rozhazování dávali backhandem, forhandem,
byla jsem jediná, kdo to nikdy nehrál, forhand mi nešel vůbec . Nějací kluci se mě ho snažili naučit, ale stejně říkali, že to chce jen zkoušet a zkoušet a že většině lidí trvá až několik měsíců než na to přijdou. Taky jsem byla jediná cizinka mezi Finy, ale všichni byli moc milí a snažili se kvůli mě mluvit celou dobu anglicky. Hra byla ale super, moc mě to bavilo, zaběhala jsem si, dokonce ani moc nevadilo, že mi nejde forhand, používala jsem ho minimálně. Takže každé úterý v podvečer mám o zábavu postaráno! :-)
Dneska odpoledne jsem se vydala s menší skupinkou studentů na výlet na sněžnicích. Byla to taková dvouhodinová procházka organizovaná univerzitou a vedl ji jeden z učitelů. Na místo srazu jsme dorazili před třetí hodinou odpolední, každý jsme obdrželi jeden pár sněžnic, které jsme si upravili podle velikosti našich bot a obuli, k tomu hůlky... A pak už jsme vyrazili! Cesta vedla kolem sjezdovky, podél běžeckých tras (všichni sjezdaři a běžkaři nás se zájmem pozorovali, tenhle sport tu asi nepatří bezi běžné záležitosti), přes zamrzlý a zasněžený rybník, lesními cestami a prodírali jsme se i lesem. Ze začátku nám sněžilo, ale pak se počasí umoudřilo. Teplota se pohybovala lehce pod bodem mrazu, takže téměř ideální. Procházka se vydařila, všem se to moc líbilo. Po dvou hodinách už jsme sněžnice zase sundavali a mohli jít zase svým normálním lehkým krokem. Bezva zážitek, zase něco nového, jsem ráda, že jsem využila možnosti si to vyzkoušet.
Žádné komentáře:
Okomentovat