Čas letííí!!!

Jako se mi ještě před pár týdny zdálo, že se tu ten čas vleče a že je to je ještě hrozně dlouhá doba než pojedu do Petrohradu a než přijede na návštěvu Jarmil (o návratu domů ani nemluvě), tak teď mi to tu začalo utíkat zběsilým tempem. Uvědomila jsem si, že za cca 14 dní budu už v polovině pobytu a že jsem tu zatím nestihla příliš věcí, na všechno se mi zdálo dost času. Do Petrohradu odjíždím už příští čtvrtek a návštěvu čekám o 2 týdny později - neuvěřitelně se to blíží.

Kdyby to někoho zajímalo, tak z testu z finštiny mám 4 (mají tu stupnici 1-5, ale opačně něž u nás), za což jsem opravdu šťatná, protože jsem si držela palce na 3. Tenhle týden tu probíhá jakýsi "ski break", kdy všechny základní a střední školy ve Finsku mají volno (něco jako naše jarní prádzniny). Mnoho učitelů to ale aplikuje i na univerzitu a v tomhle týdnu nepřednáší. Já mám tenhle týden jen dvě přednášky, některým lidem dokonce odpadly všechny. Alespoň můžu dohánět, co jsem nestihla v minulých týdnech.

O tom, že jsou Finové jedním z nejpoctivějších národů, jsem se opět přesvědčila včery, kdy jsem v menze našla svůj ztracený diář z pátku. Tak nějak jsem předpokládala, že tam bude, spíš bych byla překvapená, kdyby ne. Navíc po tom, co mi v pátek mi jeden Ital, který tu studuje už třetím rokem, vyprávěl, jak už několikrát takhle někde nechal peněženku a vždycky ji zase našel - i se všemi penězmi, doklady a kartami! Pro Čechy nepochopitelné.

V menze jsem se včera taky náhodou seznámila s klukem, který bydlí v pokoji nad námi a neustále si prozpěvuje. Zatím jsem ho znala jen podle hlasu, teď už i vím, jak vypadá a kdo to je - jmenuje se Phiwe, jeho domovem je Jižní Afrika a studuje hudbu se zaměřením na operní zpěv. :-) Takže už to všechno chápu - jako my tu píšeme eseje, on si procvičuje svůj hlas. Navíc říkal, že u nich doma je běžné si u všeho zpívat a že nám moc omlouvá, ale že si bude zpívat dál. Zas tak mi to nevadí a navíc - komu se jen tak poštěstí slýchat zadarmo skoro profesionála? :-)

A poslední odstavec tohoto příspěvku věnuju opět sportu. Včera jsem se konečně odhodlala zkusit Gutbusters. Nevím, jestli to někomu z vás něco říká, ale já jsem tu ten název slyšela poprvé. Oficiální popis sportu na univerzitních stránkách zní takto: "Tvrdý trénink s armádním stylem disciplíny, ve které jsou trénovány různé svalové svaly. Garantujeme vám, že budete lapat po dechu a hodně se potit. Cvičení jsou jednoduchá, ale fyzicky náročná." Tak teda musím říct, že podle tohodle popisu i referencí od lidí jsem čekala něco daleko horší. Celou hodinu jsem různě běhali, skákali, dělali kliky, sklapovačky, boxovali s činkama a bůhví co ještě. Zpocená jsem byla dost, ale zvládnout se to dalo. Gutbusters si asi jednou týdně zařadím do svého sportovního programu. :-) A perlička na závěr - cvičila to tam s námi nějaká holka, která byla tak v sedmém měsíci těhotenství. Stála za mnou, takže nevím, jestli dělala opravdu všechno, ale stejně... Armádní disciplína se zkrátka musí pěstovat neustále bez ohledu na zdravotní stav. :-)