Zpátky doma

Včera těsně po půlnoci jsme dorazili zpět domů do Jyväskyly. Čeká mě náročný školní týden a i teď bych taky měla dělat na nějakých úkolech, ale rozhodla jsem se, že tu ještě ve zkratce dopíšu zbylé zážitky z Rigy. Samozřejmě mám i spoustu fotek (a nejen já), takže to budu postupně zpracovávat, něco z toho dám do fotogalerie a prolinkuju to s textem. Hned to ale nebude - i přes to, že to nedělám tak důkladně jako táta, je to docela časově náročný proces. Ale snad během pár dní to zvládnu.

Neděle nám celá propršela, ven jsme vyrazili až kolem jedné a vzhledem k tomu, že se nikomu nechtělo do muzea (jen Veronice a Rudovi, a těm zase do muzea umění, kam se nechtělo mně), 2 hodiny jsme se v tom vytrvalém deštíku procházeli v centru a pak jsme se jeli usušit a najíst do typické lotyšské resturace LIDO. Těch je po Rize několik, my byli asi v té největší. Všechno tam funguje na bázi samoobsluhy, na výběr je spousty jídel, předkrmů, salátů, zákusků... prostě všeho. To, co si vyberete (a výběr není jednoduchý), si nandáte na talíře a tácy a pak to jdete zaplatit. Všechno, co kdo měl, bylo moc mňam, završili jsme to kávou a výborným moučníkem. A tam ceny nebyly kupodivu vůbec vysoké - za hlavní jídlo od 2 latů nahoru, káva 70 latů, čaj za 30 a zákusky kolem 80. A nejenže tam mají dobré jídlo, ale i prostředí je hodně příjemné. Užívali jsme si to tam asi 4 hodiny.

V pondělí ještě slabounce pršelo, ale to nás neodradilo, abysme s Michalem a Janou konečně nenavštívili open-air Etnografické muzeum Lotyšska, které nám doporučovala paní z hostelu i slečna v turistických informacích. Areál má rozlohu 84 hektarech a k vidění je velké množství starých originálních dřevěných domů z celého území Lotyšska. Mají to moc pěkně udělané, celé to je takový velký lesopark u jezera, ve kterém jsou rozmístěné ty domečky. Akorát asi nebyla úplně vhodná doba na návštěvu (únor, pondělí, deštivo), protože jsme nepotkali žádného jiného návštěvníka, jenom pár hlídačů údržbářů. :-) Myslíme si, že v létě by to bylo ještě mnohem hezčí, protože tam pravděpodobně ukazují stará řemesla a pouštějí i do těch domečků, my je všechny viděli jen zvenčí.

A večer už jsme zase letěli domů, nakoupila jsem si spousty sýrů a čajů, které jsou tady ve Finsku drahé, až jsem měla strach, že mám batoh tak narvaný, že mě nepustí přes letištní kontrolu. Ale naštěstí všechno dobře dopadlo, zbylé peníze jsme utratili v duty free shopech za alkohol (levnější ceny než v ČR, natož v předraženém Finsku) a poloprázdným letadlem jsme letěli zpátky na sever. Cestou nás potkalo ještě jedno milé překvapení v podobě finského taxikáře, který nás vezl z tamperského letiště na vlakové nádraží. Před nástupem nám totiž řekl, že cesta nás nebude dohromady stát více než 32 eur a během cesty vypnul taxametr přesně na této hodnotě, i když jsme jeli minimálně dalších 5 min. To by se v Praze asi nestalo. Doma mě přivítala Julia i se svým přítelem, kterého tu má na týden na návštěvě. Jsem ráda, že to tak pěkně vyšlo a že jsem jim dala alespoň pár dní o samotě. :-)