Finské účinky

Dnes je pondělí. To znamená, že zítra načnu už třetí týden života ve Finsku! A začínám na sobě pozorovat první účinky pobytu. Za hlavní dosavadní pozitivum počítám, že se mi zlepšila mluvená angličtina - taky aby ne, když jsem ji tu nucena používat dnes a denně. Někdy mě to trochu otravuje, zvláště když chci něco rychle říct, přesně vím co, ale nevím jak. Ale jinak uznávám, že minimálně k tomuhle už teď je ten pobyt dobrý. Na druhou stranu dost rychlým tempem zapomínám němčinu. Asi bych příští rok měla vyjet ještě někam do Německa. (Ale neboj, Jerry, to ti neudělám :-) )

Další věcí je, že si tu, podobně jako ostatní studenti, natahuji dny přes půlnoc a vstávám (pokud nemusím dřív) až kolem 10. hodiny. Sama se tomu divím, protože doma mi po 22. hodině vypíná mozek a o hodinu později už většinou spím. Tenhle český rytmus mně tady vydržel prvních pár dní a teď to vypadá, že se ze mě stává noční sova. Asi změna klimatu či co. :-)

Taky přestávám přepočítávat eura na koruny. Celkem logický myšlenkový posun. Říkat si totiž pořád, že tohle je tady dražší než u nás a tohle taky... to bych se z toho zbláznila. Prostě už jen porovnávám ceny v jednotlivých místních obchodech. Samozřejmě to platí hlavně u potravin, u dražších věcí bych se asi neubránila.

A zvykla jsem si na ty hrozný finský zámky, který zamykaj automaticky, když se zaklapnou dveře. Třeba se jdete sprchovat do koupelny, zabouchnete za sebou dveře od pokoje a ouha... dovnitř vás už dostane jen (ne právě levný) zámečník. A tak tu paranoicky před každým zabouchnutím dveří třikrát kontrolujeme, jestli klíč máme opravdu u sebe nebo zůstal někde v pokoji. Peripetie se zamykáním tím ale nekončí, protože dveře do budovy a do společného apartmá se otevírají na čipovou kartu velikosti klasické platební karty. Karta a klíč od pokoje nejdou žádným normálním způsobem spojit, takže vlastně místo jednoho svazku klíčů kontrolujete dva. Prímová věc, na kterou tu všichni nově příchozí od začátku nadávají, ale člověk si postupně zvykne na všechno.

Na co jsem si ještě nezvykla, to je nějaká párty skoro každý den. Ale obávám se, že na tohle si asi ani nezvyknu, bude mi bohatě stačit jedna za týden. Erasmus studenti jsou sice party pověstní, a před odjezdem mi zkušení kamarádi říkali, že to prostě jinak nejde, ale co je moc, to je moc. Myslím, že se tu napártyuuju na několik let dopředu.

A na závěr perlička - absolvovala jsem první hodinu finštiny! Už umím pozdravit všemi možnými způsoby "Hei" (ahoj), "Hyvää päivää" (dobrý den) , představit se "Mun nimi on Katka" (jmenuji se Katka), říct odkud jsem "Mina olen Tsekista" (Jsem z České republiky), objednat si 3 piva "Kolme olutta" a spoustu dalších užitečných věcí. Příště se budeme učit počítat. Finština je vlastně jednoduchá. :-) Chodím na kurz s názvem Survival Finnish, tedy takový, který má za cíl naučit základním konverzačním obratům, nikoliv gramatice. To považuju za celkem praktické, učit se všech 15 finských pádů a bůhví co ještě bych rozhodně nechtěla. Ale kdo ví, třeba mě to chytně a za pár týdnů tu nebude ani slovo česky. A kdo si bude chtít přečíst, jak se tu mám, bude muset také na své finštině zapracovat :-)